SVĚTLO, KTERÉ SPOJUJE CESTY

Už se tak trochu stalo místní tradicí, že se v Týdnu modliteb za jednotu křesťanů v kostele Všech svatých v Praze-Uhříněvsi – svěřeném do péče kněží Společnosti Božího slova – rozezní modlitba i zpěvy z Taizé. Ani letos tomu nebylo jinak. V pondělí 19. ledna 2026 se zde na pozvání farnosti sešli křesťané místních církevních společenství, aby se na chvíli zastavili, ztišili a byli spolu.

Společná půlhodina, během níž se střídalo slovo a ticho, zpěv a naslouchání, uběhla překvapivě rychle. Schola především doprovázela modlitbu zpěvy s typickými krátkými, opakujícími se meditativními melodiemi s jednoduchými biblickými verši. Tématem setkání bylo světlo, u něhož se nemusí soutěžit, kdo k němu má blíž, ale které prostě svítí pro všechny a Kristus jako ten, který nás spojuje. V tomto duchu bylo také během setkání hlásáno slovo evangelia: „Ježíš řekl: ´Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.´“

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným experimentem posledních let. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, domlouvá se napříč jazyky a dává vzniknout společenství tam, kde by to člověk sám možná ani nečekal.

Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Zapojit se v tomto týdnu může opravdu každý. Stačí se přidat modlitbou – třeba krátkou, jednoduchou a třeba klidně během cesty do práce. Jednota totiž nezačíná u struktur a dokumentů, ale u ochoty nechat se oslovit. A někdy i trochu překvapit.