Evangelium:
Když Ježíš vešel do jednoho domu, znovu se shromáždil zástup (lidu), takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. (Mk 3, 20-21)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes, 24. ledna, slavíme liturgickou památku muže, který byl zamilovaný do Boha i do bližních: svatého Františka Saleského (1567–1622), ženevského biskupa, jehož sídlo bylo v době reformace přeneseno do Annecy. Kristus nás vybízí k pěstování pokory a laskavosti: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem; a naleznete odpočinutí pro své duše“ (Mt 11,29).
Jsou to dvě mravní ctnosti, které je třeba hledat právě tehdy, když se snažíme najít své místo na slunci na úkor vytlačování druhých.
Nenechme se však mýlit: jemnost nemá nic společného se sentimentální měkkostí. Ta první je plodem Boží milosti i osobního zápasu. František Saleský, který měl povahou sklony k prudkosti, se stal vzorem jemnosti – za cenu každodenního boje se sebou samým. Nejspíš z vlastní zkušenosti proto píše v Úvodu do zbožného života: „Více much se chytí na lžíci medu než na sto sudů octa.“ Tím se připojil ke škole toho, který se představuje jako „tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29).
Nesmíme zaměňovat pokoru srdce za plachost. Pokora spočívá v opravdovosti, tedy v tom být humus – úrodnou půdou, v níž mohou snadno růst stromy, které chce Bůh zasadit. „Náš Pán si ctnost pokory tolik zamiloval, že se k ní doslova rozběhne, kdykoli ji někde spatří,“ potvrzuje ženevský biskup. Pokora znamená úplné odevzdání se Božímu působení i plnou otevřenost vůči bližním.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
