2. července / Čtvrtek po 13. neděli v mezidobí

„Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle – přinášeli mu ochrnulého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Někteří z učitelů Zákona si však pomyslili: „Ten člověk se rouhá!“ Protože Ježíš poznal jejich myšlenky, řekl: „Proč smýšlíte špatně ve svém srdci? Vždyť co je snadnější – říci: `Odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci: `Vstaň a choď ‚? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“ A on vstal a odešel domů. Když to zástupy viděly, zmocnila se jich bázeň a velebily Boha, že dal takovou moc lidem.
Mt 9, 1-8

Zamyslenie:

Žijeme v době,
kdy čím dál více důvěřujeme, v přeneseném slova smyslu, tomu, co vidíme.
Komu uvěříme dříve? Tomu kdo má třeba nohu v sádře, nebo tomu, koho „bolí
duše?“ Pro mnohé z nás by stačil pocit, že Ježíš uzdravil chromého. On
vstal a odešel domů. Spokojíme se s „pouhým“ fyzickým uzdravením? Jaká
bolest může být těžší? Fyzická nebo ta vnitřní? Co když se setkáme s věcmi,
které rozumem nepojmeme? Co když se dějí věci, které prostě nelze dokázat. Smýšlení
v srdci je oblast, kde je rozum krátký. Zde, hluboko v srdci, musím
nalézt čistou důvěru.

Aplikácia:

1/ Důvěřujeme Bohu za všech okolností? I v dobách těžkých?

2/ Otevřeme se Pánu, zašeptejme, Pane, moje myšlenky říkají PROČ?, prosím, z hloubky srdce, toužím Ti důvěřovat, bez rozdílu, jak to dopadne.

Lenka

vdaná, vedoucí
sociálních a zdravotních služeb, 37 roků