3. srpen / Pondělí po 18. neděli v mezidobí

„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.“
Mt 14,13-21

Zamyšlení:

Když se Ježíš dozvěděl o tom, že Jan Křtitel zemřel, byl z toho pravděpodobně smutný a cítil v srdci lítost. Odebírá se na tiché místo, aby věnoval Janu Křtiteli tichou vzpomínku. V tom k němu přicházejí zástupy, Ježíš neváhá náhle změnit svůj plán a svůj čas na ticho přeměňuje na službu druhým. Neodpírá přicházejícím lidem pomoc se slovy „Teď nemám čas.“, „Teď nemám náladu, chci být chvíli sám.“ Nezůstává ve svém smutku sám, ale jde dál a je vůči potřebám druhých otevřený.

V druhé části evangelia si můžeme povšimnout, že pro Ježíše není nic problémem, že má naprostou důvěru ve svého Otce. Zřetelně se zde projevuje Ježíšův pevný vztah s Otcem. A projevuje se zde také ještě něco velmi velkého, vzácného… Tím je Otcova nezměrná štědrost. Dává daleko více, než oč prosíme či vůbec si dovolujeme prosit.

Z evangelia je ale také patrné, že Ježíš nechtěl lidi zklamat, vychází jim vstříc. I přes námitku apoštolů Ježíš jedná, vychází vstříc. Jak je tomu u nás? Zůstáváme ve svém životě jen u slov nebo konáme skutky? Často si říkám, zda děláme dost a skutečně to, co je třeba, abychom jednou nemuseli litovat promarněného času, toho, co jsme měli, mohli udělat a neudělali jsme – z lenosti, pohodlnosti, výmluv.. A proto příště místo hledání výmluv spíše hledejme možná řešení. Buďme kreativní, nápadití. A nebojme se Boha prosit o pomoc, On je štědrý několikanásobněji, než si vůbec dokážeme představit a ví, co je pro nás nejlepší.

Aplikace:

1/ Dokážu změnit své plány, nelpím na nich? Neuzavírám se ve svém smutku, lítosti, ale jsem otevřená k potřebám druhých, službě bližním?

2/ Dokážu se obracet ke svému Otci se vším, co mám na srdci? Se smutkem, starostí, radostí, s rozhodováním?

Markéta

svobodná, studentka učitelství a poradenství, 24 let



Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.

Copyright © 2017 Spoločnosť Božieho Slova.
Všetky práva vyhradené.
Prihlásenie