Evangelium:
Když se Ježíš přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, (vyhladí) tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“ Lk 19:41-44
Podcast:
Zamyšlení:
V dnešním evangeliu se objevuje obraz Ježíše, který „zaplakal“ nad osudem vyvoleného města, které nepoznalo čas a přítomnost svého Spasitele. Známe-li nejnovější zprávy o tomto městě, Jeruzalémě, bylo by snadné aplikovat tento nářek na město, které je zároveň svaté i zdrojem rozdělení. Podíváme-li se však na něj dále, můžeme tento Jeruzalém ztotožnit s novým vyvoleným národem, kterým je církev, a vlastně se světem, kde tato církev musí vykonávat své poslání. Budeme-li takto postupovat, nalezneme společenství, které poté, co dosáhlo nejvyšších vrcholů na poli techniky a vědy, sténá a pláče nad tím, že žije obklopeno sobectvím svých členů, protože kolem sebe postavilo zeď násilí a mravního nepořádku a protože všude rozhání své syny a vláčí je řetězy odlidšťujícího individualismu. Zkrátka, najdeme tu lidi, kteří neuměli rozpoznat Boha, který je navštívil. My křesťané však nemůžeme zůstat jen u svého truchlení a nemůžeme být ani ohlašovateli neštěstí, ale spíše lidmi naděje. Známe konec příběhu, víme, že Kristus zbořil hradby a zlomil okovy: slzy, které v tomto evangeliu prolévá, předjímají krev, kterou nás zachránil. Ve skutečnosti je Ježíš přítomen ve své církvi, zejména prostřednictvím těch, kteří jsou nejslabší, nejpotřebnější, nejzraněnější. Musíme vnímat v pravdě jejich přítomnost a být v ní celým svým srdcem u těchto zraněných lidí, abychom pochopili Kristovu něhu vůči nám. Svatý Ambrož nám říká, že jeho láska je tak transcendentní, že se učinil malým a pokorným, abychom my mohli být velcí; přijal být zabalen v plenky jako novorozeně, abychom my mohli být osvobozeni z pout hříchu; přijal být přibitý na kříž, abychom se my mohli objevit mezi nebeskými hvězdami… Musíme děkovat Bohu a objevit mezi námi toho, kdo nás navštěvuje a vykupuje.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
