5. červenec / Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metoděje, biskupa, patronů Evropy, hlavních patronů Moravy
„Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!’“
Lk 10,1-9
Zamyšlení:
Touto výzvou nás Ježíš vybízí, abychom si plněji uvědomili, že my sami můžeme být Bohem posláni tam, kam se nikdo jiný nedostane. Může to být ve škole, v práci, v zaměstnání, doma v rodině, mezi přáteli, jako dobrovolník v určité organizaci. Každý máme svůj úkol, poslání, ke kterému nás volá samotný Pán. Každý z nás máme v našem životě několik rolí. Role babičky, dědečka, matky, otce, dcery, syna, sestry, bratra, manželky, manžela, kolegyně či kolegy v práci, spolužačky, spolužáka, kamarádky, kamaráda, křestní/biřmovací kmotry, kmotra, dítěte a role naší samotné profese. Právě zde můžeme hlásat ono Boží království svými činy, skutky, svým způsobem života. Ale především a nejdůležitější naší rolí v životě je role Božího dítěte. Byla bych štastná, kdybychom na to nezapomínali, neboť „nebudete-li jako děti, jistě do Božího království nedojdete.“
Zaslechneme Jeho volání? Někdy si klademe otázku, jak poznáme, že jsme na tom pravém místě. Dobré rozhodnutí se projevuje tím, že v nitru cítíme pokoj, klid, mírnost a co důležitého – vytrvalost a stálost.
Aplikace:
1/ Jsme vnímaví a pozorní vůči Jeho směřování nás samých? Modleme se a prosme Ducha Svatého o dar správného rozlišování, k čemu jsme povoláni.
2/ Sloužíme dobře na místě, kde jsme? Jsme zodpovědní v našich životních rolích? Jsme vděčni za dané životní role?
Markéta
svobodná, studentka učitelství a poradenství, 24 let
Tweet
