Slova svatého evangelia podle Lukáše: „Když se přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: ´Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, vyhladí tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň´.
Lk 19, 41 – 44
Evangelium dnes představuje
obraz Ježíše „který zaplakal“ nad osudem vyvoleného města, které nepoznalo čas
navštívení svého Spasitele. Jestliže sledujeme nejnovější zprávy o Jeruzalému,
můžeme snadno aplikovat Ježíšův nářek na toto město, které je svaté a zároveň
tak velkým zdrojem odloučení. Když se však na to podíváme dále, můžeme vidět
Jeruzalém jako město vyvoleného lidu, který tvoří církev, a navíc ho můžeme
vidět i jako svět, kde tato církev musí plnit své poslání. Pokud se na to tedy
podíváme takto, uvidíme společnost, která dosáhla nejvyššího pokroku v oblasti
technologie a vědy, ale sténá a pláče nad tím, že se musí zároveň potýkat s
hrubostí sobectví svých členů. Společnost kolem sebe postavila zeď násilí a
morálních poklesků, a ta pak lidi rozděluje, mnohé odsuzuje k sobeckému životu
v konzumním individualismu. Stručně řečeno, stále mezi námi můžeme najít lidi,
kteří si neporadili a nerozpoznali Boha, který je navštívil (srov. Lk 19,44).
My křesťané však nemůžeme jen uvíznout ve svém truchlení, ani nemůžeme být předzvěstí neštěstí, ale spíše lidmi naděje. Známe konec příběhu, víme, že Kristus zdi rozbořil a zlomil řetězy: slzy, které prolévá v tomto evangeliu, doplní krev, kterou nás zachránil. Ve skutečnosti je Ježíš přítomen ve své Církvi, zejména skrze ty, kteří jsou nejvíce v nouzi. Musíme porozumět jeho přítomnosti, abychom porozuměli Jeho něžnosti vůči nám. Svatý Ambrož nám říká, že Jeho láska je tak transcendentální, že se stal malým a pokorným, abychom my mohli být velcí; Přijal plenky jako nově narozené dítě, abychom mohli být osvobozeni z pouta hříchu; Přijal utrpení dřeva kříže, abychom se mohli objevit mezi hvězdami nebe … Proto musíme děkovat Bohu a objevit uprostřed nás Toho, kdo nás navštěvuje a vykupuje.
Podcast:
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme
tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako
Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého
Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj
nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď
všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli
a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a
Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene
a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a
Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe,
blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti
Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a
Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo
v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
