Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK O SLAVNOSTI ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ

Evangelium:

Slova svatého evangelia podle Lukáše

V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského
města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef
z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl:
„Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a
uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria,
neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno
Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn
jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho
království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane?
Vždyť muže nepoznávám!“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe
a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn
Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v
šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není
nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle
tvého slova!“ A anděl od ní odešel. (Lk 1, 26-38)

Zamyšlení:

Dnes slavíme svátek Zvěstování Páně. Prostřednictvím oznámení archanděla Gabriela a Mariiným ano k výslovné Boží vůli, která začala realizovat záměr vtělení Božího Syna do Jejího lůna, Bůh nachystal božské věci tak, že dostaly lidský charakter, lidskou přirozenost. Bůh předpokládá, že lidská přirozenost Ježíše Krista – „byl nám podobný ve všem, kromě hříchu“ – nám zprostředkuje také jistým, specifickým způsobem účast na Jeho božské přirozenosti. Tajemství víry je tak velké, že Marie tímto oznámením zůstává vystrašena, zneklidněna. Gabriel jí říká: „Neboj se, Maria!“ Nejvyšší Bůh na tebe laskavě pohlédl a vybral si tě za Matku Spasitele světa. Božská iniciativa zákonitě tedy musí vždy narušovat naše pouze lidským způsobem realizované myšlení. „Neboj se, Maria!“. Slova, která budeme často číst v evangeliích; tentýž Pán je bude opakovat apoštolům, když budou cítit nadpřirozenou sílu a když projeví strach nebo bázeň před mimořádnými Božími skutky. Můžeme se ptát na důvody tohoto strachu. Je to nepřiměřený strach, iracionální strach? Nikoli! Pro ty, kteří se před Bohem vidí malí a chudí, kteří jasně cítí svou slabost, svou slabost před velikostí Pána a zakoušejí svou nicotnost před velkolepostí Všemocného, je to logický strach. Vnímejme, že „ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné“. Pán se dívá na Marii, vidí maličkost své služebnice a přenáší na ni obrovskou věc, největší zázrak v historii světa: Vtělení věčného Slova pro samotnou spásu, věčný život celého lidstva. Spisovatel Georges Bernanos jednou napsal to, co se přesně hodí ocitovat nyní, když myslíme na tuto událost života Panny Marie: „Mocné a zásadní vědomí její vlastní slabosti ji úžasně uklidnilo a upokojilo, protože nic takového by se nemohlo stát, pokud by to nebyl nevýslovný znak Boží přítomnosti v ní, pokud by to nebyl Boží zázrak.“