Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK ve Svatém týdnu

Evangelium:

Slova svatého evangelia podle Jana (13, 1-15)

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.

Zamyšlení:

Dnes si připomínáme první Zelený čtvrtek v dějinách, kdy Ježíš Kristus shromáždil své učedníky, aby slavili svátek Pesach – paschu, to je přejití. Je to právě On, kdo tak zahájí nový Pesach nové smlouvy, když se chystá k oběti sebe sama za naši spásu. Spolu s eucharistií ustanovuje Kristus služebné kněžství, kterým má být zachováváno vysluhování svátosti Eucharistie. První, úvodní slova mše svaté u příležitosti kněžského svěcení odhalují její význam: „Vybírá si muže, aby sdíleli jeho posvátnou službu vkládáním rukou. Jmenuje je, aby ve svém jménu obnovili oběť našeho vykoupení, když před vaše společenství předkládají Jeho velikonoční pokrm. Vyzývá je, aby vedli lid v lásce, živili ho Božím slovem a posilovali ho prostřednictvím svátostí“. A ten samý čtvrtek nám Ježíš dává své nové přikázání lásky: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“ Dříve byla láska založena na očekávané odměně nebo se praktikovala proto, aby se splnily očekávané normy, určité náboženské nebo společenské povinnosti. Od nynějška je křesťanská láska založena na Kristu. Miluje nás do té míry, že dává svůj život: právě a jedině toto musí být měřítkem lásky. Člověk však nemá přirozenou schopnost takto milovat. Takovou věc se nelze naučit, není plodem úsilí, ale vždy a především úžasným Božím darem. Nakonec bychom dnes měli přemýšlet o mytí nohou. S postojem služebníka Ježíš myje apoštolům nohy a vyzývá je, aby si navzájem umyli nohy. V Mistrově gestu je něco víc než poučení o pokoře. Je to jako očekávání, jako symbol jeho úplného ponížení, které musí podstoupit, aby zachránil všechny lidi. Teolog Romano Guardini říká, že „postoj naší maličkosti sklánějící se před velkými ještě není postojem pokory. Je to prostě postoj k pravdě. Ale když se velký pokloní před naší maličkostí, pak je to skutečná pokora“.