Evangelium:
Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Mt9,35-38)
Podcast:
Zamyšlení:
Ježíš prochází městy a vesnicemi, učí, uzdravuje, přináší radostnou zvěst o Božím království. A pak se zastaví. Dívá se na zástupy. A je mu jich líto. Nejsou to jen unavení lidé. Jsou ztracení, skleslí, vysílení. Jako ovce bez pastýře. Jako lidé, kteří sice mají vše, ale chybí jim někdo, kdo by je vedl k životu. A Ježíš nepodléhá pesimismu. Nemluví o nedostatku kněží, řeholníků, misionářů. Říká učedníkům: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ Žeň patří Hospodinu. On je Pán. On ví, co je třeba. Ale chce, abychom prosili. Ne protože by nevěděl – ale protože modlitba proměňuje nás. Dává nám srdce, které soucítí, oči, které vidí, a odvahu slyšet volání, které se může týkat právě nás. Tato výzva k modlitbě je první krok k misii. Nejde o aktivismus, o plánování, o organizační zajištění. Jde o otevřenost Bohu, který sám povolává, sám vybírá a sám posílá. V modlitbě za dělníky přiznáváme: „Ne my, ale Ty, Pane. Ne naše potřeby, ale Tvoje vůle.“ A tak Pán hned nato posílá Dvanáct – jako nový Izrael. Vysílá je k „ztraceným ovcím“ – a později ke všem národům. Ale teprve poté, co je volá k sobě a učí je žít jako On: nezištně, s důvěrou, v poslušnosti Otci. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Dnes tato slova platí znovu. Církev i svět potřebují dělníky – ne kvůli výkonu, ale kvůli soucitu a pravdě. Ale každý, kdo je poslán, musí být nejprve vyslyšenou modlitbou. A tak se modleme. Vytrvale, pokorně, radostně. Aby Pán žně posílal dělníky – a aby nás uzpůsobil být jedním z nich.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
