ZAMYŠLENÍ NA PÁTEK PO DRUHÉ NEDĚLI VELIKONOČNÍ

Evanglium:

Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám. (Jan 6,1-15)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes čteme v evangeliu o zázraku rozmnožení chlebů. Naprosté zdrcení apoštolů, kteří se setkali s tolika hladovými lidmi, nás nutí myslet na dnešní davy, které nehladoví tolik fyzicky, jako spíše trpí hladem mnohem horším: jsou vzdálené od Boha, s „duchovní anorexií“, která brání jakékoli účasti na Velikonocích a možnosti setkat se s Ježíšem. Nevíme, jak oslovit tolik lidí… V dnešním čtení se třepotá poselství naděje: nedostatek prostředků nevadí, nadpřirozené zdroje máme k dispozici, nebuďme „realisté“, ale spíše „plní důvěry“ v Boha. Když se tedy Ježíš ptá Filipa, kde by mohli koupit chléb pro všechny ty lidi, „řekl to, aby ho vyzkoušel, protože sám věděl, co se chystá udělat“ (J 6,5-6). Pán očekává, že mu budeme důvěřovat. Při pohledu na tato „znamení času“ neočekáváme pasivitu (lenost, ochablost a nedostatek zápalu pro duchovní boje…), ale naději: aby se stal zázrak, chce Pán od apoštolů odvahu a obětavost a od chlapce, který je ochoten dát několik ječných chlebů a dvě ryby, velkorysost. Ježíš také rozmnožuje naši víru, poslušnost a odvahu, i když nevidíme hned plody svého úsilí, podobně jako zemědělec nevidí stéblo, které se objevuje už po zasetí. Svatý Josemaría Escrivá řekl: „Musíme tedy mít víru a nenechat se znechutit. Nesmíme se nechat zastavit žádnou lidskou vypočítavostí. Abychom překonali překážky, musíme se do úkolu vrhnout tak, že právě naše úsilí nám otevře nové cesty“. Nečekejme na správný okamžik, kdy dáme k dispozici vše, co máme k dispozici: ale udělejme to co nejdříve! Ježíš totiž čeká na to, až se stane zázrak. Svatý Jan Pavel II. napsal: „Problémy, které nám předkládá světová scéna na počátku nového tisíciletí, nás vedou k myšlence, že jen přímluva shůry nám může umožnit očekávat méně temnou budoucnost.“ Obracejme se proto s růžencem k Panně Marii, neboť její přímluva byla vždy cítit v tolika křehkých okamžicích, kterými lidstvo v dějinách prošlo.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

„Ježíš se nespoléhal na dostatečnou zásobu hmotných statků (…). To, v co se lidský rozum neodvažoval doufat, se u Ježíše stalo skutečností díky velkorysému srdci mladého chlapce.“ (Svatý Jan Pavel II.)

„Ježíš nám nedovoluje zastavit se u toho a redukovat potřeby člověka na chléb, na biologické a materiální potřeby. ‚Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst´.“ (Mt 4,4). (Benedikt XVI.)

Ježíš vykonal jasná mesiášská znamení tím, že osvobodil některé lidi od pozemského zla hladu, nespravedlnosti, nemoci a smrti; nicméně nepřišel odstranit všechna vezdejší zla, nýbrž osvobodit lidi od nejtěžšího otroctví, totiž od hříchu, který jim brání v jejich povolání Božích dětí a po lidské stránce je nejrůznějším způsobem zotročuje. (Katechismus katolické církve, par. 549)

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevÍry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.