ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 22. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

(Jednou) v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je vydrolovali a jedli. Několik farizeů namítalo: „Proč děláte, co se v sobotu nesmí?“ Ježíš jim odpověděl: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu, vzal posvátné chleby, jedl sám a dal i své družině? A ty přece smějí jíst jenom kněží!“ A řekl jim: „Syn člověka je pánem nad sobotou.“ (Lk 6,1-5)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes Ježíš v odpovědi na obvinění farizeů vysvětluje správný význam soboty a zároveň cituje příklad ze Starého zákona (srov. Dt 23,26): “Nečetli jste, co udělal David (…)? Vešel do Božího domu, vzal posvátný chléb, který směli podle zákona jíst jen kněží, jedl z něj a dělil se o něj se svými druhy (srov. Lk 6,3-4)? Davidovo chování předjímá učení, které nám v tomto úryvku předkládá Kristus. Bůh již ve Starém zákoně ustanovil pro nařízení Zákona řád, podle něhož se ta níže postavená podřizovala těm důležitějším. Ve světle toho všeho lze pochopit, že obřadní přikázání (jako to, o kterém jsme dnes slyšeli) ustupuje přikázání přirozeného zákona. Stejně tak přikázání o sobotě není důležitější než základní životní potřeby. V této pasáži Kristus učí o významu božského ustanovení soboty: Bůh ji ustanovil k prospěchu člověka, aby si mohl odpočinout a s klidem a radostí se věnovat božskému kultu. Výklad farizeů však tento den kvůli mnoha pokynům a zákazům proměnil v den úzkosti a starostí. Sobota byla ustanovena nejen k odpočinku člověka, ale také k oslavě Boha: to je skutečný a pravý význam výrazu “Sobota byla stvořena pro člověka…”. (Mk 2,27). Navíc tím, že se prohlašuje za “Pána nad sobotou” (srov. Lk 6,5), otevřeně dává najevo, že je tentýž Bůh, který dal toto nařízení izraelskému lidu, a potvrzuje tak své božství a svou univerzální moc. Z tohoto důvodu lze stanovit i jiné zákony, stejně jako to učinil Jahve ve Starém zákoně. Ježíš tedy může být nazýván “Pánem soboty”, protože je Bohem. Prosme Panenskou Matku Boží, aby nám pomohla uvěřit a pochopit, že sobota patří Bohu a že je to způsob – přizpůsobený naší vlastní přirozenosti -, jak oslavit a uctít Všemohoucího. Jak napsal svatý Jan Pavel II.: “náš odpočinek je ‘posvátnou’ věcí” a příležitostí “uvědomit si, že všechno je dílem Božím”.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• “V tomto milostivém čase křesťan zachovává věčnou sobotu, pokud se věnuje svatým skutkům v naději na budoucí odpočinek.” (sv. Augustin)

• “Žít v souladu se dnem Páně” znamená žít s vědomím osvobození, které přinesl Kristus, a učinit svůj život neustálou sebeobětí Bohu.” (papež Benedikt XVI.)

• “Slavení neděle uskutečňuje mravní předpis přirozeně vepsaný do lidského srdce: „vzdávat Bohu vnější, viditelnou, veřejnou a pravidelnou úctu na památku jeho všeobecného dobrodiní vůči lidem“. Nedělní bohoslužba je splněním mravního přikázání Starého zákona, od nějž přebírá rytmus a ducha tím, že každý týden oslavuje Stvořitele a Vykupitele svého lidu. “. (Katechismus katolické církve, č. 2,176)