Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 3. TÝDNE V MEZIDOBÍ

Evangelium:

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhý břeh!“ Rozpustili tedy zástup a vzali (Ježíše) s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď, a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: „Mistře, je ti to jedno, že hyneme?“ Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: „Mlč! Buď zticha!“ A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. Jim pak řekl: „Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: „Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?“ (Mk 4, 35-41)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes vidíme, jak náš Pán kárá své učedníky za jejich nedostatek víry: „Pořád ještě nemáte víru?“ (Mk 4,40). Učedníci byli svědky důkazů jeho božské moci, které jasně potvrzovaly, že Ježíš Kristus je Boží posel. A přesto někteří z nich v Něj nevěřili. Neuvědomovali si, že nemusí mít strach, protože Pán je s nimi. Ve svém pokárání Ježíš ukazuje přímý vztah mezi vírou a odvahou. Jeho poselství je zřejmé: Máte-li víru ve mne, budete mít i odvahu. Pokud odvahu nemáte, znamená to, že váš nedostatek víry je překážkou.
Při jiné příležitosti, kdy apoštolové pochybovali, bylo vysvětleno, že jejich nedůvěra pramenila z toho, že dosud nepřijali Ducha Svatého. Náš Pán musel mít mnoho trpělivosti, aby naučil apoštoly to, co měli předávat nám. Abychom i my mohli s odvahou svědčit o skutečnosti Ježíše, Božího Syna. Pokud my, jako moderní učedníci, tvrdíme, že máme víru, ale podlehneme strachu, když bychom měli mluvit o Něm, pak bychom měli přijmout Ježíšovo pokárání. Jeho slova po utišení bouře na Galilejském jezeře nám stále platí. Přijali jsme Ducha Svatého, který nám – pokud se snažíme poslouchat Otcovu vůli – pomáhá překonávat pochybnosti a strach. Náš Pán ty, kdo Mu důvěřují, vede jasně na cestě víry životem. Protože jsme obdarováni Duchem Svatým, nemáme důvod se ničeho bát. Ježíš je jediný a pravý Pán vesmíru, protože „ho poslouchá vítr a moře“ (Mk 4,41), jak řekli Jeho učedníci plni úžasu. A tak, když se bojíme, zeptejme se sami sebe: „Proč mě strach ovládá? Jsou mé obavy tak skutečné nebo tak nezbytné, že mi brání v důvěře v nekonečnou lásku mého Pána?“ Naši bratři a sestry, kteří zemřeli jako mučedníci, na tuto otázku odpověděli nejen slovy v dobách klidu, ale i čelili nebezpečím za cenu vlastních životů. S pomocí Boží milosti a navzdory vědomí nebezpečí mnoho z nich podniklo odvážné kroky, které jejich víru a naději v Pána pouze posílily. Pokud to dokázali oni, proč ne my? Pokud se držíme zpátky, je to možná proto, že v hloubi svých duší nemáme stejnou touhu milovat Pána celou svou myslí, srdcem a duší. Můžeme najít inspiraci v jednom z největších příkladů odvahy a víry – blahoslavené Panně Marii, Pomocnici křesťanů a Královně vyznavačů. I pod křížem zachovala světlo víry, které oslnilo svět v den Vzkříšení.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

  • „Když se modlíme správně, zármutky mizí jako sníh před sluncem.“ (svatý Jan Maria Vianney)
  • „Apoštolové by se neměli bát hrozeb: Kristus — i když mlčí — je na lodi, a právě proto se nikdy nepotopila.“ (Benedikt XVI.)
  • První a poslední opěrný bod takové katecheze bude vždy sám Ježíš Kristus, který je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Jen tehdy, budou-li se křesťané na něho dívat s vírou, mohou doufat, že on sám v nich uskuteční svá přislíbení, a jen když ho budou milovat takovou láskou, jakou je miloval on, vykonají díla, která odpovídají jejich důstojnosti. (Katechismus katolické církve, par. 1698)

Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!

Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.
kontakty zamyslenia mis. omš. sp. menu Dar na misie