ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 6. VELIKONOČNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci. (Jn 16,23b-28)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, v předvečer Nanebevstoupení Páně, nám evangelium přináší velmi něžná slova na rozloučenou. Ježíš nás uvádí do svého nejhlubšího tajemství: Bůh Otec je jeho původem a zároveň i jeho cílem: „Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Zase opouštím svět a jdu k Otci“ (Jan 16,28). Tato velká pravda o druhé osobě Nejsvětější Trojice by měla stále znít v našem nitru: Ježíš je skutečně Boží Syn – Bůh Otec je jeho původ i jeho cíl.

Pro ty, kdo si myslí, že o Bohu vědí všechno, ale zpochybňují Ježíšovo božské synovství, má dnešní evangelium důležité poselství: Ten, koho Židé nazývají Bohem, je ten, kdo poslal Ježíše; je tedy Otcem pro ty, kdo věří. Tím je jasně řečeno, že Boha lze skutečně poznat jen tehdy, když přijmeme, že Ježíšův Otec je Bůh.

Ježíšovo božské synovství nám ale připomíná ještě jednu důležitou věc pro náš život: ti, kdo byli pokřtěni v Krista, jsou skrze Ducha svatého Božími dětmi. A v tom se skrývá krásné tajemství: toto Boží „adoptivní otcovství“ se liší od lidské adopce, protože má skutečný základ v každém z nás – znamená totiž nové zrození. Kdo je přijat do velké Boží rodiny, už pro ni není cizincem.

Proto se v modlitbách mše na slavnost Nanebevstoupení připomíná, že všechny děti mají následovat Syna: „Bože všemohoucí, naplň nás radostí a vděčností, protože nanebevstoupení Krista, tvého Syna, je i naším povýšením; kam odešla hlava, tam směřuje i tělo.“ Žádný křesťan by tedy neměl zůstat pozadu. Jde o víc než o jakýkoli běh – cílová páska je totiž v nebi, u samotného Boha.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Slávou Boha je člověk plně živý; a životem člověka je nazírání Boha.“ (sv. Irenej)

• „Po velkém objevu Ježíše Krista, kdy vstupujeme na pole víry, často zjišťujeme, že život je temný, těžký a náročný — je to setí v slzách — ale jsme si jisti, že nakonec nám Kristovo světlo přinese velkou žeň.“ (papež Benedikt XVI.)

• Je-li naše modlitba spojena s Ježíšovou, Otec nám dá „jiného Přímluvce“, aby byl „s námi navždy: Ducha pravdy“ (Jan 14,16-17). Tato novost modlitby a jejích podmínek se ukáže v řeči na rozloučenou. Křesťanská modlitba je v Duchu svatém společenstvím lásky s Otcem, nejen skrze Krista, nýbrž i v něm: „Dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste, a dostanete, aby se vaše radost byla naplnila“ (Jan 16,24). (Katechismus katolické církve, č. 2615)