Evangelium:
Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. Přitom si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: `Uvolni mu místo!‘ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: `Příteli, pojď si sednout dopředu!‘ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 14,1.7-11)
Podcast:
Zamyšlení:
Pozorování, jako každé jiné vnitřní nebo vnější jednání, se podstatně liší v závislosti na důvodech, které je vyvolávají, v závislosti na vnitřních pohnutkách, na tom, co má pozorovatel v srdci. Farizeové – jak je zmíněno na různých místech evangelia – Ježíše vždy pozorují, aby se ho pokusili usvědčit z něčeho špatného. A Ježíš pozoruje, aby pomáhal, sloužil, konal dobro. A jako milující matka radí: „Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nesedej si ke stolu na čestné místo“ Lk 13,8.
Ježíš říká slovy, to, co On má na srdci: Nechce být poctěn, ale chce uctít; nemyslí na svou čest, ale na slávu svého Otce. Nemyslí na sebe, ale na druhé. My, křesťané, chceme být jeho žáky.“ Celý Ježíšův život je zjevením toho, kdo je Bůh: „Bůh je láska.“ A proto se v osobě Ježíše stává skutečností – více než v komkoli jiném – jeho učení: “ Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,“ Flp 2,7-9.
Ježíš je Mistrem ve skutcích a slovech. My, křesťané, chceme být jeho učedníky. Mistrovo chování můžeme převzít jen tehdy, máme-li v srdci to, co měl on, máme-li jeho Ducha, jeho Ducha lásky. Pracujme na tom, abychom se zcela otevřeli jeho Duchu, nechali se jím uchvátit a nechali se jím zcela ovládnout.
A dělejme to, aniž bychom pomýšleli na to, se povyšovat, aniž bychom mysleli na sebe, ale pouze na Něho na Boha. Neznámý autor napsal: „Kdyby nebylo nebe, miloval bych tě; kdyby nebylo peklo, bál bych se tě; právě tak, jak tě miluji, měl bych tě milovat“. Být nesen pouze láskou.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
