ZAMYŠLENÍ NA 10. NEDĚLI V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup (lidu), takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili (o Ježíšovi): “Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.” Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: “Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.” To řekl proto, že tvrdili: “Je posedlý nečistým duchem.” Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: “Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!” Odpověděl jim: “Kdo je má matka a moji příbuzní?” A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: “To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.” (Mk 3,20-35)

Podcast:

Zamyšlení:

Evangelium 10. neděle v liturgickém mezidobí nám představuje Ježíše, který se s učedníky na chvíli uchýlí do domu ve městě Kafarnaum (město Kafarnaum nese i přívlastek „Ježíšovo město“), a vzápětí se ke dveřím nahrne velký zástup, tak početný, že se ani nestačí najíst. Je to obraz „přehnané“ Ježíšovy lásky. Lásky, která zneklidňuje a znepokojuje právě svou radikálností.

V textu evangelia můžeme vypozorovat dva postoje, na které bychom mohli zaměřit naši pozornost: na jedné straně jsou „jeho příbuzní“, Ježíšovi blízcí přátelé, možná i někteří z učedníků, ti, kteří považují   Ježíše téměř za svůj majetek, za něco, co je jen pro ně, a ne pro všechny. Jsou pohoršeni tímto Ježíšovým putováním mezi zástupy, tím, že se nešetří, že se zcela dává druhým. Říkají: „pomátl se na rozumu“. Ježíš skutečně rozum ztratil, protože ten, kdo opravdu miluje, nemůže jinak než vyjít ze sebe a žít celý svůj život jako dar. Když člověk vážně miluje, ztrácí trochu i hlavu, zato ale nechává ve svém živote promlouvat své srdce. Druhý postoj zaujímají farizeové a učitele Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma soudit a kritizovat Ježíšovo konání. A zde je konfrontace ještě tvrdší. Židovští představitelé obviňují Ježíše, že ho poslal Belzebub, což je jedno z mnoha jmen, jimiž se nazývá duch působící rozdělení. Proč tak uvažují? Co je k tomu vede? Když se objeví (podobně je tomu i v dnešních časech) někdo jako Ježíš, kdo koná dobro, kdo miluje, kdo pomáhá druhým, okamžitě se ve zlé závisti probudí nekalé myšlenky: není možné, aby někdo až tak konal dobro (byl tak dobrý); jaký je tedy jeho záměr?

Na to všechno Ježíš odpovídá zcela jasně: je-li království rozděleno samo v sobě, nemůže obstát. Zlo rozděluje a se rozděluje; a zlo končí: Satan je poražen, říká Ježíš, protože dobro je silnější. Ježíš je tím silným mužem, o němž sám mluví v podobenství. On svou mocí svazuje zlo a osvobozuje lidi, kteří žijí jako spoutaní svým strachem. Je to „svatý lup“, který Ježíš uskutečňuje tím, že sestupuje do smrti, aby osvobodil ty, kdo jsou mrtví. A nečiní to násilím ani silou zbraní, ale pouze svou vášnivou láskou, na níž nás všechny chce učinit účastnými.

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevíry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.