UVEDENÍ NOVÉHO PRAŽSKÉHO ARCIBISKUPA NA SVATOVOJTĚJSKÝ STOLEC

Dne 25. dubna 2026 se v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze konala slavnostní eucharistie u příležitosti uvedení monsignora Stanislava Přibyla CSsR na svatovojtějský stolec.

Podcast:

Slavnost byla zahájena slavnostní mší svatou, kterou vedl monsignor Jan Graubner, apoštolský administrátor. Na jejím začátku byla slavnostně přečtena bula papeže Lva XIV. o ustanovení nového pražského arcibiskupa. Po jejím přečtení následoval samotný obřad uvedení – nový arcibiskup byl slavnostně uveden na svatovojtějský stolec. Tímto aktem převzal pastýřskou službu v pražské arcidiecézi a od této chvíle již liturgii předsedal on sám.

Tento okamžik neznamená pouze převzetí úřadu, ale vstup do živé tradice svatého Vojtěcha, jehož život a služba zůstávají trvalým měřítkem pastýřského poslání.

Zajímavostí je, že se jedná o prvního pražského arcibiskupa se jménem Stanislav.

Protože verbisté působí v pražské arcidiecézi, nemohli na této slavnosti chybět. Společně s mnoha dalšími kardinály, biskupy, kněžími, řeholníky a řeholnicemi se zúčastnili této významné události. Mezi přítomnými byl také náš spolubratr, kardinál László Német SVD.

Arcibiskup Stanislav ve své homilii ukázal na cestu svatého Vojtěcha jako na inspiraci pro dnešní církev. Přinášíme vám několik myšlenek z jeho kázání, které tuto cestu přibližují a otevírají i pro naši současnost:

• Svatý Vojtěch byl především křesťanem, jehož identita vyrůstala ze živého vztahu ke Kristu, nikoli z jeho postavení či úřadu.
• Víra v jeho životě nebyla pouhou tradicí, ale osobní zkušeností Boha, která formovala jeho rozhodování i směřování.
• Pastýřská služba, ve světle Krista – Dobrého pastýře, znamená blízkost, vztah a ochotu darovat sebe samého pro druhé.
• Vojtěchovo opakované odcházení ze země nebylo útěkem, ale poutí – cestou hledání Boží vůle a věrnosti povolání i za cenu ztráty jistot.
• Významnou roli v jeho životě hrála zkušenost mnišství, která ukazuje na potřebu vnitřního života, modlitby a ticha jako zdroje síly pro službu.
• Jeho misijní působení připomíná, že církev je ze své podstaty vyslaná a nemůže zůstat uzavřená sama do sebe.
• Vrcholem jeho životní cesty bylo mučednictví, které se stalo svědectvím jeho věrnosti Bohu až do krajnosti.
• Svatý Vojtěch byl zároveň postavou evropského rozměru, která překračovala hranice národů a přispěla k formování duchovní identity Evropy.

V závěru zazněla silná výzva, aby přestalo platit staré přísloví „člověk člověku vlkem“ a aby se znovu obnovily vztahy, k nimž jsme byli Bohem povoláni – vztahy založené na přátelství, důvěře a lásce, kterou křesťané chápou jako základní ctnost.

Na závěr chceme jménem Společnosti Božího Slova srdečně pogratulovat otci arcibiskupovi Stanislavovi a vyprosit mu hojnost Božího požehnání, sílu Ducha Svatého a radost ze služby.

Ať jeho pastýřská služba v pražské arcidiecézi přináší hojné ovoce víry, jednoty a naděje.