Evangelium:
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.’ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli.“ (Mt 13,10-17)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes si připomínáme jakousi formu pochvaly, kterou Ježíš Kristus v oněch dnech adresoval lidem kolem sebe: “blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší” (Mt 10,16). A my se ptáme: mohou být Ježíšova slova určena i nám, nebo jen těm, kteří ho přímo viděli a slyšeli? Vypadá to, že blahoslavení by měli být jen ti, kteří měli to štěstí sdílet s Ježíšem svůj život a fyzicky zůstali po jeho boku. Zatímco my bychom měli patřit spíše do skupiny poctivých lidí a proroků – aniž bychom byli poctivci nebo proroky!” -, které bychom rádi viděli a slyšeli. Neměli bychom však zapomínat, že Pán mluví o spravedlivých lidech a prorocích před svým příchodem, před svým Zjevením: “Neboť vám říkám, že mnozí proroci a upřímní lidé toužili vidět to, co vy vidíte, ale neviděli” (Mt 10,17). S ním přichází plnost času a my se nacházíme v této plnosti; jsme již v Kristově čase, v čase Spásy… Jistě, Ježíše jsme neviděli na vlastní oči, ale vskutku jsme ho poznali. Známe ho. Neslyšeli jsme jeho hlas na vlastní uši, ale rozhodně jsme slyšeli jeho slova. Slyšíme je. Poznání, které nám dává naše víra, i když je nelze fyzicky vnímat, je pravdivým poznáním, které nás přibližuje pravdě, díky čemuž se cítíme šťastní a jásáme. Buďme vděční své křesťanské víře, buďme radostní. Snažme se, aby náš vztah k Ježíši byl co nejbližší, jako byl vztah těch učedníků, kteří byli po jeho boku, kteří ho viděli a slyšeli, chodili s ním. Nedívejme se na Ježíše nazpátek, jako by z dneška do minulosti, dnes a zůstaňme v něm právě dnes, v přítomnosti; sdílejme jeho čas, nikdy nekončící čas. Modlitba -rozhovor s Pánem- a eucharistie, které znamená, že ho přijímáme do svého srdce, nám tuto blízkost k němu zajišťují a činí nás skutečně šťastnými, když na něj hledíme očima a ušima naší víry. “Přijměte tedy Boží obraz, který jste ztratili kvůli svým špatným skutkům,” říká sv. Augustin.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!