Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 32. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Slova svatého evangelia podle Lukáše: „Když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: ´Boží království nepřichází tak, že by se dalo pozorovat. Ani se nedá říci: hle, tady je nebo tam je! Neboť Boží království je mezi vámi´. Učedníkům pak řekl: ´Přijdou dny, kdy byste rádi viděli alespoň jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: hle, tady je, hle tam! Neodcházejte a neběhejte za nimi. Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude i se Synem člověka v jeho den. Napřed však musí mnoho vytrpět a od tohoto pokolení být zavržen.“

Lk 17, 20 – 25

Dnes se farizeové ptají
Ježíše se směsí zájmu, zvědavosti, strachu na něco, co zajímá nás všechny: kdy
přijde Boží království? Kdy bude ten poslední den, konec světa, Kristův druhý
příchod, parusie? Ježíš jim říká, že je to nepředvídatelné. Víme jedno: přijde
to náhle, rychle, bude to jako blesk, náhlá událost, plná světla a slávy
zároveň. Ježíšův druhý příchod tak zůstává stále tajemstvím. Ježíš však
učedníkům dává možnost najít si „stopu“, když říká: Boží království je mezi
vámi a ve vás. Velká událost posledního dne bude určitě velkolepou podívanou,
ale neméně velkolepou má být v každém „ano“ Boží vůli přítomna denně a stále v
malém mikrokosmu srdce každého z nás. Právě tam musíme skutečně hledat
království Boží. Nebe lze nalézt hluboko v nás, tam, kde nacházíme Ježíše ve
svém srdci. Toto království, které se objeví skrze druhý Kristův příchod
„venku“, může začít právě teď „uvnitř“ každého z nás. Poslední den se začíná
realizovat právě teď, uvnitř Tebe, uvnitř mě. Pokud chceme být v ten poslední
den přijati po soudu Božím do Božího království, musíme nechat místo pro něj už
nyní, teď, uvnitř nás a chránit si ho. Pokud chceme, aby byl Ježíš v tom
konkrétním okamžiku naším milosrdným soudcem, měli bychom z něj udělat právě
teď našeho nejlepšího přítele a nejvzácnějšího hosta našeho srdce.

Svatý Bernard v adventním kázání hovoří o třech Kristových příchodech: „Známe trojí příchod Páně. Při prvním byl spatřen na zemi a měl společenství s lidmi, když, jak sám svědčí, viděli, a přece nenáviděli. Při druhém pak ´uvidí každý člověk spásu od našeho Boha´ a ´budou patřit na toho, kterého probodli´. Prostřední je tajný. Při něm ho vidí jen vyvolení sami v sobě a jejich duše budou spaseny. Při prvním příchodu tedy přišel v slabém těle, při tomto prostředním v duchu a v pravdě, při posledním ve slávě a velebnosti. Tento poslední příchod je totiž jakási cesta, kterou se od prvního dojde k poslednímu. Při prvním byl Kristus naším vykoupením, při posledním se zjeví jako náš život, při tomto je naším odpočinkem a naší útěchou.“ Kéž už nyní uvažujeme o tom, jaký bude verdikt Pána Ježíše v onen soudný den a žijeme podle toho.