Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 4. TÝDNE V MEZIDOBÍ

Evangelium:

Čtení ze svatého evangelia podle Marka.

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je. (Mk 6, 7-13)

Zamyšlení:

Francouzský filozof Gustave Thibon
říkával, že náš svět potřebuje k regeneraci „podstatný
doplněk duše“. Kristova nauka je jediným lékem, který dokáže
vyléčit všechny nemoci na světě. Svět je v krizi. Není to však
jen částečný rozklad morálních nebo lidských hodnot: je to
krize všeho. A nejpřesnějším pojmem pro jeho definici by byla
„krize duše“.

S milostí a učením Ježíše se my
křesťané ocitáme uprostřed časných lidských struktur, abychom
jim mohli vštípit život a vést je k našemu Stvořiteli. My
křesťané se tomuto světu nemůžeme vyhnout. Jak napsal
francouzských katolický spisovatel Georges Bernanos: „Byli jsme
vhozeni doprostřed těsta, vprostřed zástupu jako droždí; znovu
zvítězíme, kousek po kousku. Vesmír, který zhřešil, nás
vytrhl z tvých rukou. Ó Pane, slibujeme, vrátíme se, se vším
řádem a vší svatostí“.

Tajemství spočívá v lásce ke světu celou svou duší a s láskou k poslání, které Ježíš Kristus dal apoštolům a nám všem. Slovy svatého Josemaríi Escrivá můžeme potvrdit, že „apoštolát je láska k Bohu, která oplývá radostí a z ní roste touha sdílet ji s druhými. (…) A naše touha šířit tento apoštolát je pak přirozeným projevem pramenícím z našeho vnitřního života“. Nechť je toto naše každodenní svědectví mezi lidmi všech věkových kategorií.