ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK PO 29. NEDĚLI V MEZIDOBÍ

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK PO 29. NEDĚLI V MEZIDOBÍ

Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
Lk 12,49-56

Zamyšlení:

Dnes nám evangelium představuje Ježíše jako osobu s velkými ambicemi: “Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!” (Lk 12, 49). Ježíš by rád viděl oheň lásky a ctností, který už hoří. Ale jakoby to říkal vlastně jen tak mimochodem! Musí podstoupit křest, tj. ponořit se do křtu křížem, a je doslova nedočkavý, protože jeho úkol je stále nedokončený. Je to přirozené, Ježíš má plány a spěchá, aby byly splněny. Dalo by se říci, že má „božskou netrpělivost“. My sami máme také nápady a projekty a také bychom rádi viděli jejich okamžité naplnění. Čas však stojí v cestě. “V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!” (Lk 12, 50). Je to stres života. Je to úzkost, kterou pociťuje každý, kdo především touží po naplnění skvělých projektů, které jsou ve shodě s Boží vůlí a určují náš život. Jsou ale také lidé, kteří žádné touhy takřka nemají, jsou na místě, jakoby mrtví, drží se zpět. Je na ně smutný pohled, často jsou navíc největšími kritiky těch, kteří na Boží volání řekli ano a tzv. jedou naplno. Pohrdají ambciozními lidmi. To však není správné. Mějte velké touhy! Trénujte sebe tak, abyste dosáhli cíle a vrcholu v každém svém konání! Hledejte aktivně prostředky pro vlastní sebezdokonalování, pro radost druhých, zejména své rodiny, svých kolegů v zaměstnání, spolufarníků a všech, s nimiž se setkáváte. Svatí vždy usilovali o nejvyšší cíle. Nebojte se vystavit námaze. Pamatujte na slova svatého Augustina: “Pokud říkáte dost, jste ztraceni. Jděte dále, pokračujte na cestě! Nezůstávejte na stejném místě, nevracejte se, neopouštějte cestu. Kdo se nepohybuje vpřed, stojí. Kdo stále vzpomíná na výchozí bod, jde zpět. Kdo zapomene na cíl, sejde z cesty. Je vždy lepší kulhat na správné cestě než běžet cestou špatnou.” A dodává: “Pokud chcete být tím, čím ještě nejste, musíte být vždy nespokojeni s tím, čím jste nyní. Jestliže jste spokojeni sami se sebou, zastavili jste se. Stále pokračujte, postupujte, jděte dál!” Jdeme cestou k vytčenému cíli nebo jsme na zastávce? Prosme o pomoc naši Nejsvětější Pannu, Matku naděje!

Zamyšlení v audio podobě:





Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.