ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 11. LEDNA

Evangelium:

Potom odešel Ježíš se svými učedníky do judské země. Tam s nimi pobýval a křtil. Ale i Jan křtil v Ainonu blízko Salimu, protože tam bylo hodně vody, a lidé přicházeli a dávali se křtít. Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře. Tu mezi Janovými učedníky a (nějakým) židem vznikl spor o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl na druhém břehu Jordánu u tebe a o kterém jsi vydal svědectví, on sám křtí a všichni jdou k němu!“ Jan odpověděl: „Nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.‘ Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit. (Jn 3, 22-30)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes nás překvapuje, že jak Ježíš, tak i Jan křtí „společně“. Říkáme „společně“, i když… ve skutečnosti je to jen zdání, protože Jan Křtitel nás odkazuje na Ježíše, který je Mesiášem, „novým Mojžíšem“, dlouho očekávaným prorokem, tím, který přichází, aby nám přinesl Boha. „Co přinesl Ježíš? Odpověď je velmi jednoduchá: Boha. Přinesl Boha.“ (Benedikt XVI.) Následně a bezprostředně Jan upřesňuje podstatu křtu: je to vlastně očišťování, které se však „liší od obvyklých rituálních očišťování“ prováděných v těch dnech, a – jak tvrdí Benedikt XVI. – „musí být podstatným vyvrcholením změny určující nový způsob života na věky“. Proto křest znamená radikální změnu znamenající nové zrození, nový začátek života. Očištění, to rozhodně, ale odložení „starého člověka“, odumření sebe sama a – díky Boží milosti – zrození k úplně novému životu: k božskému životu, který nikdo nemůže přijmout jinak, než že mu je dán z nebe“ (J 3,27). Druhý oranžský koncil nás učí, že „milovat Boha je zcela Boží dar. Ten, kdo miluje, i když není milován, dovolil, aby byl milován. My jsme milováni, i když se mu nelíbíme; a stále nám dává milost, abychom našli cestu, jak se mu líbit. Z toho vyplývá náš celoživotní úkol pro svatost: růst hluboko v pokoře, otevřít se Boží vůli pro nás a nechat se jím vést. Není ani tak důležité, co dokážu udělat, jako to, že mě vede On: „On musí růst, já se musím menšit“. (J 3,30). A naše radost bude tím plnější, čím více se budeme proměňovat v nehmotné já a čím více se bude Snoubenec přibližovat našemu srdci a našim skutkům.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• Je třeba, aby ve vás Kristus rostl, abyste se rozvíjeli v jeho poznání a lásce k němu, neboť čím více ho poznáváte a milujete, tím více on roste ve vás.“ (Sv. Tomáš Akvinský)

• „Nejdříve se opět objevil prorok a jeho život ho jako takového poznamenal. Boží ruka konečně opět zřetelně působila v dějinách. Jan křtí vodou, ale ten, který je větší, který bude křtít Duchem svatým, je již za dveřmi.“ (papež Benedikt XVI.)

• Kristus, Boží Syn, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto. (Katechismus katolické církve, par. 65)