ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 13. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

K Ježíšovi přišli Janovi učedníci a ptali se: „Proč se my a farizeové postíme – ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim odpověděl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit. Nikdo přece nevsadí záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten přišitý kus ze šatů vytrhne a díra se ještě zvětší. Ani se nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se uchová obojí.“ (Mt 9, 14-17)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes si všímáme, jak s Ježíšem začaly nové časy: nové učení, hlásané s autoritou, a jak všechny tyto nové věci narážely na dosavadní praxi a prostředí. Na stránkách předcházejících evangeliu, o němž rozjímáme, vidíme Ježíše, jak odpouští hříchy ochrnutému a uzdravuje jeho nemoc, zatímco zákoníci se pohoršují; Ježíše, jak povolává celníka Matouše a jí s ním i s dalšími celníky a hříšníky; a farizeje, kteří jsou z toho „na větvi“. A v dnešním evangeliu přicházejí k Ježíši Janovi učedníci, protože nechápou, proč se on a jeho učedníci nepostí. Ježíš, který nikdy nenechává nikoho bez odpovědi, jim řekne: „Mohou svatební hosté truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim bude ženich vzat, a potom se budou postit“ (Mt 9,15).

Půst byl a je kající praxí, která „napomáhá získat vládu nad svými pudy a svobodu srdce“ (Katechismus katolické církve, č. 2043) a také vyprošovat Boží milosrdenství. V těch chvílích však bylo Boží milosrdenství a nekonečná láska mezi nimi v přítomnosti Ježíše, vtěleného Slova. Jak by se tedy mohli postit? Byl možný jen jediný postoj: radost, jásot z přítomnosti Boha, který se stal člověkem. Jak by se mohli postit, když jim Ježíš zjevil nový způsob vztahu k Bohu, nového ducha, který se rozcházel se všemi starými způsoby jednání?

Dnes je Ježíš zde: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20), a zároveň zde už není stejným způsobem, protože se vrátil k Otci. Proto voláme: Přijď, Pane Ježíši! Žijeme v čase očekávání. Proto bychom se měli každý den obnovovat novým Ježíšovým duchem, opouštět rutinu a postit se od všeho, co nám brání postupovat k plnému ztotožnění s Kristem, ke svatosti. „Náš pláč — náš půst — je správný tehdy, hoříme-li touhou spatřit ho“ (svatý Augustin). Prosme Pannu Marii, aby nám vyprosila milosti, které potřebujeme k tomu, abychom žili radost z vědomí, že jsme milované Boží děti.