ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 19. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

K Ježíšovi přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš jim řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království.“ Vložil na ně ruce a ubíral se dál. (Mt 19, 13-15)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes se nám k rozjímání nabízí scéna, která je – bohužel – i v naší době velmi aktuální: „Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci jim to zakazovali.“ (Mt 19,13) Děti jsou Ježíšem zvlášť milovány; avšak my, s naším typickým a „dospěláckým“ uvažováním, jim často bráníme, aby se přiblížily k Ježíši a k nebeskému Otci: Až vyrostou, ať si samy vyberou…! Jaký omyl!

Chudí – tedy ti potřební, ti, kdo nic nemají – jsou předmětem zvláštní Boží přízně. A děti, kojenci, jsou opravdu „chudí“: chudí věkem, chudí poznáním, bezbranní. Právě proto Církev, naše „Matka“, rozhodla, že rodiče mají své děti přinášet ke křtu co nejdříve, aby Duch svatý mohl přebývat v jejich duších a ony se tak staly součástí společenství věřících. Tak to stanovuje Katechismus katolické církve i Kodex kanonického práva – právní norma nejvyšší vážnosti, kterou musí mít každé společenství.

Ale ne! Až vyrostou! Tato logika je zcela nesmyslná. Jinak bychom se mohli ptát: Co to dítě bude jíst? To, co mu dá jeho matka, aniž by čekala na jeho osobní preference. Jakým jazykem bude mluvit? Tím, kterým mluví jeho rodiče (a nebude si tedy vybírat). Do které školy bude chodit? Tam, kam ho rodiče zapíší, aniž by čekali, až si samo vybere obor studia…

Co jedl Ježíš? To, co mu dala jeho Matka, Maria. Jakým jazykem mluvil? Jazykem svých rodičů. Jaké náboženství poznal a praktikoval? Náboženství svých rodičů – judaismus. A teprve později, jako dospělý a na základě výchovy, kterou dostal od rodičů, založil nové náboženství… Ale nejprve žil přirozeně ve víře svých rodičů.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Velcí světci pracovali pro Boží slávu, ale já jsem jen malá duše – pracuji prostě pro Jeho potěšení.“ (sv. Terezie z Lisieux)

• „Musíme se učit vidět srdcem dítěte, srdcem mladým, nezatíženým předsudky a neoslepeným zájmy.“ (Benedikt XVI.)

• Křesťané svým životem podle Krista urychlují příchod Božího království, „království pravdy … spravedlnosti … a pokoje“. Kvůli tomu nezanedbávají své pozemské úkoly; věrni svému Mistru je plní poctivě, trpělivě a s láskou. (KKC, par. 2046)