ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 2. POSTNÍHO TÝDNE

Tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije.

Evangelium:

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.‘ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!‘ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.‘ Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!‘ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.‘ Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!‘ Otec mu odpověděl: ‚Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.’“ (Lk 15,1-3.11-32)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes vidíme milosrdenství našeho Otce, Jeho charakteristický rys, když hledíme na osiřelé lidstvo – osiřelé, protože tak často zapomíná, na lidstvo, které neví, že je Božím dítětem. Skotský spisovatel a lékař A. J. Cronin hovoří o synovi, který opustil domov, promrhal všechny své peníze, své zdraví, čest rodiny… a nakonec byl uvězněn. Krátce před propuštěním napsal domů: pokud mu odpustí, ať pověsí bílý kapesník na jabloň vedle železničního nádraží. Pokud ho uvidí, vrátí se domů; jinak se nikdy nevrátí… V den svého propuštění, když přijížděl domů, se neodvážil podívat… Bude tam kapesník? „Otevři oči! … Podívej se!“ říká mu přítel. A on zůstal bez slova: na jabloni nebyl jediný bílý kapesník… byly jich stovky; byla plná bílých kapesníků.

Připomíná nám to Rembrandtův obraz, na kterém je vidět syn, který se vrací, zbídačený a vyhladovělý, a který je objímán starým mužem, dvěma různýma rukama: jednou rukou ho pevně drží otec, druhou rukou ho laskavě a něžně hladí matka. Bůh je Otec i Matka… „Otče, zhřešil jsem“ (Lk 15,21), i my to chceme říci a cítit Boží objetí ve svátosti zpovědi, zatímco se účastníme eucharistické oběti: „Musíme slavit a radovat se, protože tvůj bratr byl mrtvý a znovu ožil; byl ztracený a byl nalezen.“ (Lk 15,23-24). Protože „Bůh na nás čeká – každý den! – jako ten otec.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Podobenství o marnotratném synu vyjadřuje jednoduchým, a přitom hlubokým způsobem skutečnost obrácení. Milosrdenství se zde ukazuje ve svém pravém a vlastním významu tehdy, když navrací hodnotu, podporuje a dokáže z každé podoby zla, existující ve světě i v člověku, vyvést dobro.“ (sv. Jan Pavel II.)

• „Náš Bůh je Bůh, který čeká. Pán je věrný svému slibu, protože nemůže zapřít sám sebe. Je věrný. A právě takto čekal na každého z nás po celé dějiny. Je to Bůh, který na nás čeká vždy.“ (papež František)

• Dynamiku obrácení a pokání Ježíš úchvatně vylíčil v podobenství „o marnotratném synu“, jehož středem je „milosrdný otec“ (Lk 15,11-24): okouzlení klamnou svobodou, opuštění otcovského domu; krajní nouze, do níž upadne syn, když rozházel svůj majetek; hluboké ponížení, když musí pást vepře, ba ještě hůře, dychtit po tom, aby se živil lusky, které požírali vepři; přemýšlení o tom, že ztratil všechno, co kdysi měl; lítost a rozhodnutí vyznat svou vinu otci; cesta zpátky; velkodušné přijetí otcem; radost otcova: to jsou některé rysy vlastní procesu obrácení. Krásný šat, prsten a slavnostní hostina jsou symboly nového života, čistého, důstojného, plného radosti, který je životem člověka, jenž se vrátil k Bohu do lůna jeho rodiny, do Církve. Jen Kristovo srdce, jež zná hlubiny lásky svého Otce, nám mohlo zjevit propast jeho milosrdenství způsobem plným veliké prostoty a krásy. (KKC, par. 1439)