ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 3. VELIKONOČNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Mnozí z jeho učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“ (Jan 6, 60-69)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes jsme v evangeliu právě slyšeli Ježíšovu řeč o Chlebu života – tedy o Něm samotném, když nám nabízí své tělo jako pokrm pro naši duši a pro náš křesťanský život. A jak to často bývá, i zde můžeme pozorovat dvě odlišné – ne-li zcela protikladné – reakce těch, kdo Ježíše poslouchali.

Někteří mají pocit, že jeho jazyk je příliš tvrdý, nesrozumitelný pro jejich způsob uvažování, který zůstává uzavřený pro spásné Boží slovo. Sv. Jan s jistým smutkem poznamenává: „Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili“ (Jan 6,66). Tentýž evangelista nám ale zároveň dává nahlédnout příčinu takového postoje: nechtěli uvěřit, nebyli ochotni přijmout Ježíšovo učení, které jim často připadalo nepochopitelné. Na druhé straně však vidíme reakci apoštolů, vedených svatým Petrem: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili“ (Jan 6,68–69). Ne proto, že by dvanáct apoštolů bylo chytřejších nebo lepších než ostatní, ani ne proto, že by lépe rozuměli Písmu – ale protože byli pokornější, důvěřivější, více otevření Duchu svatému, více vnímaví. Evangelia nám čas od času ukazují, že i oni chybují, nechápou Ježíše, hádají se, kdo z nich je největší, a dokonce se odvažují Mistra opravovat, když jim oznamuje své utrpení – ale přesto zůstávají věrní, jsou stále s Ním. Jejich tajemství? Opravdově Ho milovali. Svatý Augustin to vyjadřuje takto: „Dobrý zvyk nezanechá v duši stopy, ale dobrá láska ano… A právě o to v lásce jde: poslouchat a věřit tomu, koho miluješ.“

Ve světle tohoto evangelia si můžeme položit otázku: kam směřuje má láska? Jakou víru a poslušnost mám vůči Pánu a vůči tomu, co učí církev? Jakou žiji vnímavost, jednoduchost a důvěru ve věcech Božích?

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Eucharistický chléb, lék nesmrtelnosti, protilátka proti smrti.“ (sv. Ignác Antiochijský)

• „‚I vy chcete odejít?‘ Tato znepokojivá výzva zní i v našich srdcích a očekává osobní odpověď od každého z nás.“
  (papež Benedikt XVI.)

• První oznámení eucharistie vyvolalo mezi učedníky rozdělení, tak jako je pohoršilo, když jim Pán oznámil, že musí trpět a zemřít: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ (Jan 6,60). Eucharistie a kříž jsou kamenem úrazu. Jde o totéž tajemství, které nepřestává být příležitostí k rozdělení: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67): tato Pánova otázka znovu a znovu zaznívá během staletí jako výzva jeho lásky, aby každý poznal, že jen on má „slova věčného života“ (Jan 6,68) a že přijmout ve víře dar jeho eucharistie znamená přijmout jeho samého. (Katechismus katolické církve, par. 1336)