Evangelium:
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána `Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým’. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ Někteří z učitelů Zákona mu na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl!“ Nikdo se pak už neodvážil dát mu nějakou otázku. /Lk 20, 27-40/
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes se Boží slovo zabývá nevyřešenou otázkou vzkříšení z mrtvých. Je zvláštní, že si stejně jako saduceové stále klademe zbytečné a nesmyslné otázky. Snažíme se vysvětlit podstatu posmrtného života pomocí světských kritérií, zatímco v nebi je všechno jinak: „Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat.“ (Lk 20,35). Vycházet ze špatného úsudku vede k nesprávným závěrům. Kdybychom byli schopni milovat na vyšší úrovni, nepřekvapilo by nás, že v nebi není takový výlučný druh lásky jako zde, což je normální kvůli naší omezenosti, která nám ztěžuje vidět za hranice naší uzavřené mysli. V nebi se budeme všichni milovat čistým srdcem, bez jakýchkoli pocitů závisti nebo nedůvěry, a to nejen manželé, synové nebo příslušníci naší rodiny, ale všichni bez výjimky: bez rozdílu jazyka, země, rasy nebo kultury, protože „pravá láska dosahuje velké síly“ (sv. Paulín z Noly). Tato slova Písma vycházející z Ježíšových úst jsou pro nás velmi nadějná. Skutečně jsou, protože by se nám mohlo stát, že ve víru každodenních povinností, které nám nedopřejí čas na přemýšlení, a pod vlivem environmentální kultury, která popírá věčný život, bychom mohli začít pochybovat, pokud jde o vzkříšení mrtvých. Ano, je velmi povzbudivé, že tentýž Pán nám říká, že nás čeká budoucnost, která přesáhne zánik našeho těla a tohoto pomíjivého světa: „A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ (Lk 20, 37-38).
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
„Vzkříšené tělo nemůže být z větru ani éterické: jak může být pravé vzkříšení, když nemůže být pravé tělo?“ (sv. Řehoř Veliký)
“Ale už na této zemi, v modlitbě, ve svátostech, v bratrství, se setkáváme s Ježíšem a jeho láskou, a tak už můžeme zakusit něco ze vzkříšeného života.“ (papež František)
Co to znamená „vzkřísit“? Při smrti, odloučení duše a těla, propadá tělo rozkladu, kdežto duše jde vstříc Bohu, i když zůstává v očekávání, až bude znovu spojena se svým oslaveným tělem. Bůh ve své všemohoucnosti definitivně vrátí neporušitelný život našim tělům tím, že je spojí s našimi dušemi mocí Ježíšova zmrtvýchvstání. (Katechismus katolické církve, č. 997)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
