ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 4. POSTNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Když někteří ze zástupu slyšeli Ježíšova slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“ Druzí zase: „To je Mesiáš!“ Ale jiní namítali: „Copak přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, odkud David pocházel?“ Proto kvůli němu došlo v zástupu k roztržce. Někteří z nich ho chtěli zatknout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku. Služebníci (velerady) se vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon – kletba na ně!“ Jeden z nich, Nikodém, ten, který už dříve přišel za Ježíšem, jim namítl: „Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“ Odpověděli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se vrátil domů. (Jan 7,40-53)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnešní evangelium nám představuje rozdílné reakce, které vyvolala slova našeho Pána. Janův text nám nepředkládá žádné přímé Ježíšovo slovo, ale zmiňuje důsledky toho, co řekl. Někteří si mysleli, že je prorok; jiní říkali: „Toto je skutečně Prorok“ (Jan 7,41).

Ježíš Kristus je skutečně „znamením, jemuž se bude odporovat“, jak předpověděl Simeon Marii (srov. Lk 2,34). Ti, kdo naslouchali Ježíšovým slovům, k nim nezůstali lhostejní, a proto i tentokrát, stejně jako mnohokrát jindy, „nastal v zástupu rozkol kvůli němu“ (Jan 7,43). Odpověď strážců, kteří měli Pána zatknout, staví věc do pravého světla a ukazuje sílu Kristových slov: „Nikdy nikdo takto nemluvil“ (Jan 7,46). Jako by říkali: Jeho slova jsou jiná; nejsou to prázdná, chvástavá slova plná pýchy a nepravdy. On je „Pravda“ a způsob jeho řeči tuto skutečnost odráží.

A jestliže jeho slova vyvolávala takové reakce, jeho skutky budily ještě větší úžas a obdiv – ale také kritiku, pomluvy a nenávist… Ježíš Kristus mluvil „jazykem lásky“: jeho skutky i slova ukazovaly hlubokou lásku, kterou choval ke všem lidem, zvláště k těm, kteří potřebovali pomoc nejvíce. Dnes, stejně jako tehdy, jsme my křesťané – a musíme být – „znamením odporu“, protože nemluvíme ani se nechováme jako ostatní. Tím, že napodobujeme a následujeme Ježíše Krista, máme i my používat „jazyk lásky a milosrdenství“, jazyk nezbytný, který je ve skutečnosti srozumitelný všem. Benedikt XVI. napsal ve své encyklice Deus caritas est: „Láska – caritas – bude vždy nezbytná, i v té nejspravedlivější společnosti (…). Kdo chce odstranit lásku, připravuje se odstranit člověka jako takového.“

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Ten, který byl Synem Božím, stal se synem člověka, aby se člověk, přijatý do Slova a obdařený přijetím za syna, stal Božím synem.“ (Irenej z Lyonu)

• „V samém kořeni tajemství spásy totiž stojí vůle milosrdného Boha, který se nechce smířit s nepochopením, selháním a bídou člověka.“ (papež František)

• Mezi jeruzalémskými náboženskými představiteli nebyli tajnými Ježíšovými učedníky jen farizej Nikodém nebo vážený Josef z Arimatie; vždyť kvůli Ježíšovi vznikaly rozpory už dlouhou dobu, takže v předvečer jeho utrpení může svatý Jan o nich říci, že „mnoho v něj uvěřilo“, i když dost nedokonalým způsobem (Jan 12,42). (KKC, par. 595)