19. červenec, 16. neděle v mezidobí

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
„Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‚Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ A služebníci mu řekli: ‚Máme jít a sesbírat ho?‘ On však. řekl: ‚Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘ “
Předložil jim další podobenství:
„Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
Pověděl jim jiné podobenství:
„Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: ‚Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.‘
Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl:
„Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
Kdo má uši, slyš! “

Mt 13, 24-43

Zamyšlení:

Nebeské království je
jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli.
Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší
než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže
přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích. I když se zdá, že
synové Zlého jsou větší, silnější, zdatnější. Že synové
Zlého jsou více slyšet, mají větší vliv. Avšak Ježíš řekl,
že zasejeme-li ve svém srdci a duši hořčičné zrnko nebeského
království, vyroste a přeroste všechny rostliny. Je tedy na nás,
zda jsme ochotni nechat v našem srdci, v naší duši
klíčit nebeské království již zde na zemi. Když však budeme
ochotní, přeroste nejen ostatní, syny Zlého, tohoto světa, ale i
nás, naše sobectví, naši slabost, naši malověrnost.

Aplikace:

1/ Umím a chci rozeznávat, co je od Syna člověka, a co je od Zlého?

2/ Nechávám ve svém srdci a duši klíčit nebeské království?

Josef

slobodny,
doktorand, 25 rokov