Zamyslenia

4. srpen / Úterý po 18. neděli v mezidobí

„Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.“
Mt 14,22-36

Zamyšlení:

Položme si ruku na srdce. Kdo z nás by měl
odvahu vstoupit na širé hluboké moře? Já asi ne. Petr ji měl. Já ho obdivuji.
Strach je součást našeho lidství. Tato nedokonalost neodmyslitelně patří
k našemu životu. Někdy nejistě kráčíme a potřebujeme oporu. Není to
známka nedostatku naší víry, jsou to kroky k odevzdání se Ježíši do Jeho
důvěry. Potkávají nás různé zkoušky, obavy, úzkosti.. Přichází vážná nemoc.
Slyším Ježíšův hlas „Neboj se, jsem s Tebou. Nikdy nepustím Tvou ruku
z Mé. Projdu tímto trápením s Tebou. Důvěřuj mi.“ A já dostávám
nepopsatelnou sílu. Cítím, že proudí skrze Ježíše. Kráčí se mnou. Volá mě mým jménem.
A já už se nebojím. A v tu chvíli jsem si jista, že to zvládnu. Věřím
Mu ze všech svých sil.              

Aplikace:

1/ Radujeme se, když se necítíme dostatečně silní, protože víme, že Boží moc se projevuje právě v našich slabostech?

2/ Každý den nás čeká výzva důvěry. Svěřujeme Ježíši naše každodenní strachy, obavy a trápení? Předkládáme mu s díky i své radosti?

Věra

vdaná, administrativní pracovnice, 47 let

Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!

Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.
kontakty zamyslenia mis. omš. sp. menu Dar na misie