4. srpen / Úterý po 18. neděli v mezidobí

„Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.“
Mt 14,22-36

Zamyšlení:

Položme si ruku na srdce. Kdo z nás by měl odvahu vstoupit na širé hluboké moře? Já asi ne. Petr ji měl. Já ho obdivuji. Strach je součást našeho lidství. Tato nedokonalost neodmyslitelně patří k našemu životu. Někdy nejistě kráčíme a potřebujeme oporu. Není to známka nedostatku naší víry, jsou to kroky k odevzdání se Ježíši do Jeho důvěry. Potkávají nás různé zkoušky, obavy, úzkosti.. Přichází vážná nemoc. Slyším Ježíšův hlas „Neboj se, jsem s Tebou. Nikdy nepustím Tvou ruku z Mé. Projdu tímto trápením s Tebou. Důvěřuj mi.“ A já dostávám nepopsatelnou sílu. Cítím, že proudí skrze Ježíše. Kráčí se mnou. Volá mě mým jménem. A já už se nebojím. A v tu chvíli jsem si jista, že to zvládnu. Věřím Mu ze všech svých sil.              

Aplikace:

1/ Radujeme se, když se necítíme dostatečně silní, protože víme, že Boží moc se projevuje právě v našich slabostech?

2/ Každý den nás čeká výzva důvěry. Svěřujeme Ježíši naše každodenní strachy, obavy a trápení? Předkládáme mu s díky i své radosti?

Věra

vdaná, administrativní pracovnice, 47 let



Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.

Copyright © 2017 Spoločnosť Božieho Slova.
Všetky práva vyhradené.
Prihlásenie