Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 1. ADVENTNÍHO TÝDNE

Slova svatého evangelia podle Matouše

Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane!“, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce. Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.“ (Mt 7,21,24-27)

Zamyšlení:

Tato slova Pán uvádí na konci svého „horského kázání“, kde lidem ukazuje nový a hlubší význam přikázání Starého zákona, „Božího slova“. Mluví jako Boží Syn, a proto nás žádá, „abychom dělali to, co vám říkám“. Jeho slova jsou velmi důležitá, protože to jsou slova věčného života, jež musí být uvedena do praxe; nestačí, že je uslyšíme, protože to je spojeno s rizikem, že na ně zapomeneme. Nestačí je obdivovat, obdivovat jejich autora, protože v tom pak nejsme nijak osobně zainteresováni. Stavba „domu na písku“ je obraz, který popisuje pošetilé chování, jenž nás nikam nevede a po dlouhém a bolestném úsilí něco vybudovat skončí životním neúspěchem. „Bene curris, sed extra viam,“ řekl sv. Augustin, což bychom mohli přeložit jako: „Běháte dobře, ale mimo trasu.“ Jaká obrovská škoda se stane, když všechny zkoušky, bouře a povodně zaplaví náš život, pokud se podobá domu vystavěnému na písku! Pán nás chce naučit, jak postavit pevný základ, kterým je naše aktivní snaha jednat podle Jeho učení, žít podle něj každý den uprostřed vlastních malých či velkých problémů, kde On nám umí zodpovídat naše otázky a uklidnit náš strach. Naše každodenní předsevzetí žít podle Kristova učení tedy musí v našem duchovním životě skončit hmatatelnými výsledky, které, přestože nejsou definitivní, nám mohou umožnit dosáhnout radost a pocítit vděčnost v době tmy a noci, tedy v době, kdy zkouškou prochází naše svědomí. Radost z toho, že jsme dosáhli malého vítězství nad sebou, je přípravou na další bitvy, ve kterých chceme – s Boží milostí – vydržet až do konce a zvítězit.