ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 22. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Evangelium:

(Jednou) stál Ježíš u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo.
Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z
těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z
lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k
lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale
na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř
trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili
obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane,
odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků
– nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli
Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili
s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.
(Lk 5,1-11)

Podcast:

Zamyšlení:

Ještě dnes žasneme nad tím, jak byli tito rybáři schopni opustit všechno, práci, rodinu, aby
následovali Ježíše. Kdyby Ježíš z Nazareta učinil stejnou nabídku nám, v našem 21. století,
měli bychom tolik odvahy jako ti druzí; dokázali bychom vycítit, co je pro nás skutečným
ziskem? My křesťané věříme, že Kristus je stále přítomen; tento vzkříšený Kristus nás tedy
žádá, a to nejen Petra, Jana nebo Jakuba, ale i Jiřího, Jana nebo Pavlu, prostě nás všechny,
kteří ho přijímáme za svého Pána, abychom ho přijali na loď svého života, protože chce
spočinout po našem boku; žádá nás, abychom mu dovolili využít nás a naše schopnosti,
abychom mu dovolili ukázat nám, kam chce vést naši existenci, abychom se mohli stát
produktivními uprostřed společnosti, která je každým dnem Bohu vzdálenější, ale přitom
tolik potřebuje dobrou zprávu evangelia. Nabídka je to docela lákavá, stačí jen vědět, jak na
tom jsme, a pokud si to opravdu přejeme, dokázat se zbavit strachu, obav z toho, co by
mohli lidé „říct“ nebo si „myslet“, a nabrat kurz směrem do hlubších vod, nebo k
horizontům, mimo směr k průměrnosti a zklamání ze sebe sama pro nedostatek odvahy jít s
a za Kristem. „Kdo na své cestě klopýtá, ať se pohne kupředu jakkoli málo, vždy se
poněkud přiblíží ke konci své cesty; kdo však z cesty schází, čím více běží, tím více se
vzdaluje od cíle své cesty.“ (sv. Tomáš Akvinský). „Duc in altum“; „Zajeď na hlubinu“ (Lk
5,4): snažme se neodpočívat u břehu světa, který žije kontemplací svého pupku! Naše
plavba po moři života nás musí dovést k přístavu v zaslíbené zemi, k cíli naší cesty, do nebe,
které je darem věrným od Otce, ale také, neoddělitelně, dílem člověka – tvým, mým – skrze
službu druhým na lodi církve.

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.





Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.

Copyright © 2017 Spoločnosť Božieho Slova.
Všetky práva vyhradené.
Prihlásenie