ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 31. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Slova svatého evangelia podle Lukáše:

K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.‘ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo

která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.‘ Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“ (Lk 15,1-10)

Podcast:

Zamyšlení:

Evangelista Božího milosrdenství dnes předkládá dvě Ježíšova podobenství, která osvětlují jeho božské konání vůči hříšníkům vracejícím se na správnou cestu. Lidským obrazem radosti odhaluje Boží dobrotu, která nachází zalíbení v návratu domů těch, kdo se odklonili od hříchu. Je to jako návrat do Otcova domu (jak zřetelněji řekne v Lk 15,11-32). „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něho spasen“ (J 3,17), a to při přijímání těch, kteří plni důvěry „hledali Ježíšovu společnost (…), aby slyšeli, co jim chtěl říci“ (Lk 15,1), když uzdravoval jejich duši, jako lékař uzdravuje tělo nemocného (srov. Mt 9,12). Farizeové se sice domnívali, že jsou dokonale spravedliví, a měli pocit, že žádného lékaře nepotřebují, ale ve skutečnosti právě jim – říká evangelista – Ježíš adresuje podobenství, která dnes čteme.

Pokud se cítíme duchovně nemocní, Ježíš nás ošetří a bude rád, že jsme se obrátili právě k němu. Ale pokud bychom si naopak mysleli, jako ti pyšní farizeové, že nepotřebujeme prosit o odpuštění, božský lékař nás neuzdraví. Pokaždé, když se modlíme modlitbu Otčenáš, musíme se cítit jako hříšníci, když říkáme „a odpusť nám naše viny…“. A určitě mu za to musíme být vděční! Stejně vděční musíme být i za to, že nám dal tak milosrdně k dispozici svátost smíření. Doufejme, že nás naše povýšenost nepřiměje k tomu, abychom se na ni dívali svrchu. Svatý Augustin nám říká, že Ježíš Kristus, Bůh a člověk, nám dává příklad pokory tím, že odstraňuje „nádor“ naší povýšenosti, „neboť i když je velká bída povýšeného člověka, ještě větší je milosrdenství pokorného Boha“. Dodejme ještě, že lekce, kterou Ježíš dává farizeům, je příkladem i pro nás všechny; hříšníky od sebe nemůžeme odhazovat. Pán chce, abychom je milovali tak, jako on miloval nás (srov. J 13,34), a my se musíme radovat, když přivedeme domů ztracenou ovci nebo získáme zpět ztracenou minci.

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.