Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Když se Ježíš přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, (vyhladí) tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“ Lk 19, 41-44
Podcast:
Zamyšlení:
Evangelium nám dnes předkládá obraz Ježíše, „který plakal“ (Lk 19,41) nad osudem vyvoleného města, jež nepoznalo čas a návštěvu svého Spasitele. Víme, a zvláště my dnes, z nejnovějších zpráv o tomto městě, že tento nářek nad městem je stále aktuální, Jeruzalém je městem svatým, ale také městem rozděleným. Podíváme-li se však na něj dále, můžeme tento Jeruzalém ztotožnit s novým vyvoleným národem, kterým je církev, a – dodatečně – se světem, kde církev musí vykonávat své poslání. Budeme-li takto postupovat, nalezneme společenství, které poté, co dosáhlo nejvyšších vrcholů na poli techniky a vědy, sténá a pláče nad tím, že žije obklopeno sobectvím svých členů, protože kolem sebe postavilo zeď násilí a mravního nepořádku. Země je plná jejích synů, kteří jsou obepnuti řetězy odlidšťujícího individualismu. Zkrátka, najdeme tu lidi, kteří neuměli rozpoznat Boha, který je navštívil. My křesťané však nemůžeme zůstat jen u svého truchlení a nemůžeme být ani věštci neštěstí, ale spíše lidmi naděje. Známe konec příběhu, víme, že Kristus zbořil hradby a zlomil okovy: slzy, které v tomto evangeliu prolévá, předjímají krev, kterou nás – jejím prolitím za hříšníky – zachránil. Ve skutečnosti je Ježíš přítomen ve své církvi, zejména prostřednictvím těch, kteří jsou nejpotřebnější. Musíme vnímat jeho přítomnost, abychom pochopili jeho něhu vůči nám. Svatý Ambrož nám říká, že jeho láska je tak transcendentní, že se učinil malým a pokorným, abychom my mohli být velcí; přijal, že se nechá přebalit jako novorozeně, abychom my mohli být osvobozeni od pout hříchu; přijal, že se nechá přibít na kříž, abychom se my mohli objevit mezi nebeskými hvězdami … Proto musíme děkovat Bohu a objevit mezi námi toho, kdo nás navštěvuje a vykupuje.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
