Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 7. LEDNA 2021

Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše:

`Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.‘ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska. Mt 4,12-17.23-25

Zamyšlení:

Dnes začínáme znovu. «Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti» (Mt 4,16), říká nám Izaiáš a vrací nás tak zpět k Vánocům. Začínáme znovu, dostáváme další příležitost. Dejme našemu otci s pokorou prostor k tomu, aby působil v našem životě a jeho vůle se co nejvíce potkávala s tím, jak žijeme nebo chceme žít my. Ten nový čas máme posvěcovat, svůj čas máme proměnit ve službu druhým. Tak se můžeme k Pánu nejvíce a nejlepším způsobem dokonale přiblížit. Vánoční doba se chýlí ke konci, po neděli, kdy oslavíme Křest Páně, začneme vlastně ten „obyčejný“ liturgický čas, liturgické mezidobí. Měli bychom však to, co nám dávají Vánoce, rozšířit na každý den nového roku, bez ohledu na období, které nám liturgie předepisuje. Přišlo k nám totiž Vtělené Slovo, zapsalo se do našich srdcí, dalo nám milost, která nás už už uchvacuje pro nebeské království. žít v extensu tajemství Vánoc. Teď je ten správný čas. Nemůžeme si myslet, že Bůh pracoval více v minulosti než nyní, že bylo snadnější věřit v Ježíše Krista těm, kteří ho fyzicky potkávali zde na zemi, než nám nyní, když Ho nevidíme. Svátosti církve a modlitba společenství nám poskytují milost a pokoj a také příležitost znovu se podílet na Božím díle ve světě prostřednictvím své práce, studia, přátel, rodiny, zábavy nebo každodenního života s našimi bratry. Kéž nám to Pán, zdroj každého obdarování a všeho dobrého, umožní!