ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK PO 2. NEDĚLI VELIKONOČNÍ

Evangelium:

Kdo přichází shora, je nade všemi; kdo pochází ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všemi; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo však jeho svědectví přijal, dotvrdil tím, že Bůh je pravdivý. Vždyť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; (Bůh) mu totiž dává Ducha v míře neomezené. Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. Jan 3,31-36

Podcast:

Zamyslenie:

Dnes nás evangelium vyzývá, abychom přestali být až příliš „světští“, abychom přestali být lidmi, kteří umí mluvit jen o všedních věcech, abychom místo toho mluvili a chovali se jako „ten, který přichází shora“ (J 3,31), což je Ježíš. V tomto textu opět vidíme, že v evangelijním radikalismu neexistuje žádný zlatý střed. Musíme se vždy snažit následovat Boží smýšlení, usilovat o následování Krista a snažit se vidět lidi a jejich okolnosti stejnýma očima, tedy skrze Slovo, které se stalo tělem. Budeme-li se chovat jako „ten, kdo přichází shora“, objevíme množství pozitivních věcí, které se kolem nás neustále dějí, neboť Boží láska je neustálým působením ve prospěch člověka. Přicházíme-li shůry, budeme milovat všechny bez výjimky a náš život bude otevřeným pozváním pro ostatní, aby činili totéž. „Kdo přichází shora, je nade všemi“ (J 3,31). Proto může být tak nápomocen každému muži a každé ženě tam, kde potřebují pomoc; navíc „ten, kdo přichází z nebe, mluví o tom, co viděl a slyšel“ (J 3,32). A jeho služba nic nestojí. Tento postoj služby bez očekávání čehokoli na oplátku, bez potřeby odpovědi od druhých, vytváří hluboce lidskou atmosféru plnou úcty vůči svobodné vůli každého člověka; je to nakažlivý postoj, který svobodně podněcuje druhé, aby odpovídali a chovali se velmi podobně. Služba a svědectví jdou vždy ruku v ruce, vzájemně se ztotožňují. Náš svět potřebuje autenticitu: a co může být autentičtější než Boží slova, co je autentičtější než ten, kdo „dává Ducha v míře neomezené“ (J 3,34)? „Věřit v Syna“ znamená mít věčný život; znamená to také, že nad věřícími nevisí soudný den, protože už byli souzeni a dostali příznivý rozsudek; na druhé straně „ kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.“ (jn 3,36)…

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.