ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK PO 4. NEDĚLI VELIKONOČNÍ

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK PO 4. NEDĚLI VELIKONOČNÍ

Evangelium:

Když Ježíš umyl učedníkům nohy, řekl jim: „Amen, amen, pravím vám: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže podle toho jednáte. Neříkám to o vás o všech. Já vím, které jsem si vyvolil. Ale ať se naplní výrok Písma: `Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.‘ Už teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že já to jsem. Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“ Jan 13,16-20

Podcast:

Zamyšlení:

Stejně jako u filmů, které nás na začátku přenesou do minulosti, si dnes naše liturgie připomíná pasáž, která patří k Zelenému čtvrtku: Ježíš umývá nohy svým učedníkům. Toto gesto – čteno z velikonoční perspektivy – tak znovu získává trvalou platnost. Uvažujme pouze o třech myšlenkách: Na prvním místě je to ústřední postavení osoby. V naší společnosti se zdá, že výkonnost je měřítkem hodnoty člověka. V rámci této dynamiky je snadné považovat lidi za nástroje; nesmírně snadno se navzájem využíváme. Evangelium nás dnes vybízí, abychom tuto dynamiku proměnili v dynamiku služby: druhá strana nikdy nebude jen nástrojem. Spíše půjde o to, abychom žili spiritualitu společenství, kde se ten druhý – citujeme-li svatého Jana Pavla II. stane „někým, kdo mi byl dán“ a je pro mne „darem“, kterému máme „dát prostor“. Do našeho jazyka bychom to mohli přeložit jako „starat se o pocity druhých lidí“. Záleží nám na pocitech druhých lidí? Nasloucháme jim, když k nám mluví? „Když to víte, blaze vám, jestliže podle toho jednáte.“ (J 13,17). Možná právě proto se Mistr neomezuje jen na vysvětlení: raději přímo vtiskne učedníkům do paměti své gesto služby, aby je okamžitě předal paměti církve; mementa, které se stane gestem, opakovaným znovu a znovu: v životě tolika rodin, tolika lidí. A nakonec varovný signál: „Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.“ (J 13,18). V eucharistii se vzkříšený Ježíš stává naším služebníkem, myje nám nohy. Fyzická přítomnost však nestačí. V eucharistii se musíme učit a získávat z ní potřebnou sílu, aby se stalo skutečností, že po přijetí daru lásky umíráme hříchu a žijeme pro Boha.

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.





Prihláste sa na automatický odber zamyslení. Vždy, keď vyjde nové zamyslenie, upozorníme vás naň emailom.

Copyright © 2017 Spoločnosť Božieho Slova.
Všetky práva vyhradené.
Prihlásenie