Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK PO DRUHÉ NEDĚLI VELIKONOČNÍ

Slova svatého evangelia podle Jana

Kdo přichází shora, je nade všemi; kdo pochází ze země, je pozemský a mluví pozemsky. Kdo přichází z nebe, je nade všemi; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo však jeho svědectví přijal, dotvrdil tím, že Bůh je pravdivý. Vždyť ten, kterého poslal Bůh, mluví slova Boží; (Bůh) mu totiž dává Ducha v míře neomezené. Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv. (Jan 3, 31-36)

Zamyšlení:

Evangelium nás dnes vyzývá, abychom přestali být tak „světští“, abychom přestali být lidmi, kteří mluví jen o pozemských věcech, abychom místo toho přijali za vzor toho, „kdo přichází shora“ (Jan 3,31), kterým je Ježíš. V tomto textu vidíme – ještě více -, že v evangelijním radikalismu neexistuje žádná šťastná prostřednost. Vždy se musíme snažit následovat Boží vůli a usilovat o to, abychom viděli lidi a jejich situaci jako ty, kteří byli stvořeni v těle stejně, jako Ježíš, tedy jako lid stvořený Slovem, kterým je Bůh. Pokud budeme jednat jako „ten, kdo přichází shora“, objevíme množství pozitivních věcí, které se stále dějí kolem nás, protože Boží láska stále jedná ve prospěch člověka. Pokud naše oči budou hledět shůry dolů, pak nebude těžké milovat všechny bez výjimky a náš život bude otevřenou výzvou pro ostatní, aby činili totéž. „Kdo přichází shora, je nade všemi“ (Jan 3,31). Proto může být tak důležitý a užitečně nápomocný každému, kdo potřebuje pomoc; dále „Kdo přichází z nebe, je nade všemi; svědčí o tom, co viděl a slyšel“ (Jan 3,32). A jeho služba nic nestojí. Tento přístup nefunguje na principu odměny, něco za něco, naopak, Kristus k nám přišel, aniž by na oplátku něco očekával, aniž by potřeboval odpověď ostatních. Jistě, přál si ji, protože i Otec si přeje, abychom milovali Jeho a bližního jako sami sebe. Ale přitom poskytuje hluboce lidskou a respektující atmosféru vůči svobodné vůli každého člověka; jedná se naštěstí o tak nakažlivý přístup, že v celé svobodě inspiruje ostatní, aby reagovali a chovali se velmi podobně. Služba a svědectví jdou vždy společně, navzájem se potvrzují a pak jsou vnímány autenticky. Náš svět potřebuje autentičnost: a co může být autentičtější než Boží slovo? Co je autentičtějšího než Ten, kdo „dává Ducha v míře neomezené“ (Jan 3,34)? Proto „kdo však jeho svědectví přijal, dotvrdil tím, že Bůh je pravdivý“ (Jan 3, 33). Věřit v Syna znamená mít věčný život, avšak pozor, protože „kdo odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv“ (Jan 3,36) … dokud neuvěří.

Podcast: