Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‚Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou. Říkám vám: Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on.“ Všechen lid, který mu naslouchal, ba i celníci, dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Farizeové a znalci Zákona však pohrdli úmyslem, který Bůh s nimi měl, a nedali se od něho pokřtít. Lk 7,24-30
Podcast:
Zamyšlení:
Zdá se, že Ježíš dnes chce, abychom se zbavili své dychtivosti po zvědavosti, své arogance, kterou farizeové a mistři Zákona projevili tím, že se na Boží plány dívali svrchu, když ignorovali Janovo volání. Uvědomujeme si, že naše pouhé „poznání Boha“ nás nezachrání; musíme ho poznat, zamilovat se do něj a pak jej věrně následovat; potřebujeme odpověď z hloubi svého nitra, upřímnou, pokornou, vděčnou. „Všechen lid, který mu naslouchal, ba i celníci, dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest.“ Nyní přichází čas spásy. Jak kázal svatý Jan Chrysostom, nyní není čas zkoumání, ale čas odpuštění. Nyní a dnes je ten správný čas; Bůh se pokaždé sám člověku přibližuje, protože je dobrý, spravedlivý a dobře nás zná, a proto je plný lásky, která odpouští; proto každý večer na nás čeká, když se vracíme domů, aby nás objal. A nabízí nám dar svého odpuštění a své přítomnosti; překonává jakoukoli vzdálenost mezi námi; klepe na naše dveře. Pokorný, trpělivý, nyní klepe na vaše srdce: ve vaší poušti, ve vaší osamělosti, ve vašich selháních, ve vaší neschopnosti; chce, abyste viděli, jak moc vás miluje. Musíme opustit své pohodlí a luxus a podívat se realitě do očí tak, jak je: vyrušeni konzumem a sobectvím jsme zapomněli, co od nás Bůh očekává. On chce naši lásku, chce nás pro sebe, chce nás skutečně chudé a prosté, aby nám mohl dát zprávu, kterou navzdory všemu stále očekáváme: Já jsem s vámi, nebojte se, důvěřujte mi. Když se podíváme do svého nitra, můžeme nyní tichým hlasem říci: – Pane, ty mě znáš a přijímáš mě takového, jaký jsem; otevři mé srdce své přítomnosti; chci přijmout tvou lásku, chci tě přijmout, teď když přicházíš v tichu a pokoji.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
