Slova svatého evangelia podle Lukáše
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ (Lk 24, 35-48)
Zamyšlení:
Vzkříšený Kristus se dnes znovu setkává se svými učedníky a touží jim předat pokoj. Dávat tak šanci tomu, aby zmizely obavy a strachy, které se učedníkům nashromáždily během posledních dní v jejich nejistotě a osamělosti. Kristus není žádný duch, je to skutečný člověk, muž, ale někdy se stává, že vlivem strachu se deformuje naše vnímání reality. Někdy za tuto deformaci může i nedostatek víry a duchovního života. Představy vzniklé ze strachu se pak mění v realitu a sám Kristus z našeho života postupně mizí. Přítomnost Ježíše Krista v našem křesťanském životě ale přece rozjasňuje naši existenci, zvláště tehdy, kdy pro události, které prostupují náš život, nemáme žádné lidské vysvětlení. Svatý Řehoř Naziánský nám říká: „Měli bychom se stydět, pokud se vzdáváme příležitosti popřát pokoj lidem a jejich příbytkům, když je potkáme a vejdeme k nim. Je to pozdrav, který nám zanechal Pán, když se chystal opustit tento svět. Pokoj vychází od Boha, je to pak vzkříšení Krista, které dává smysl všem našim neštěstím a utrpením a které nám pomáhá obnovit vnitřní klid v temnotě našeho života. Všechna ostatní světla, která můžeme najít v našem životě, mají smysl pouze jsou-li vycházející z tohoto velkého Světla Božího. V evangeliu čteme: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech. Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“ Pán chce, abychom také my pochopili význam Písma svatého pro náš život. Chce, aby se naše ubohé srdce stalo planoucím srdcem, jako je to Jeho. Jinými slovy: křesťanským úkolem je vnímat tento příběh spásy člověka tak, jak to Pán od nás žádá.
Podcast:
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme
v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme
v tebe.
Bože, nekonečná
dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako
Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna,
abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti
Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás
svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď
všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a
Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno,
vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a
Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a
Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe,
blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti
Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem
milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo
v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
