ZAMYŠLENÍ NA PAMÁTKU NEJSVĚTĚJŠÍHO JMÉNA JEŽÍŠ

Evangelium:

Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně. Když nadešel den jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‘Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!’ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. (Jan 1,29-34)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, ponořeni do vánočního oktávu, slavíme Nejsvětější jméno Ježíš. Úcta k tomuto svatému jménu vznikla ve čtrnáctém století. Šířil ji svatý Bernardin Sienský a jeho učedníci: „To je jméno nejsvětější, po němž patriarchové toužili, které s úzkostí očekávali, s nářkem vyprošovali, se vzdechy vzývali, se slzami žádali, a které bylo dáno, když přišla plnost milosti“ (sv. Bernardin).

Po různých liturgických proměnách obnovil toto slavení v Římském misálu svatý Jan Pavel II. Je vlastní osobám – andělům i lidem, tedy duchovním bytostem – aby se ve své jedinečné osobnosti odlišovaly vlastním jménem. V Božím případě je však situace zvláštní: vlastně neexistuje jméno, které by Mu odpovídalo. On, pro svou nekonečnou dokonalost, je nade vším a nade všemi, je nad každým jménem (srov. Flp 2,9); je Nevyřknutelný, Nepojmenovatelný… Přesto se ve svém nekonečném milosrdenství sklonil k člověku a dokonce přijal „vlastní jméno“.

První zjevení svého jména dal na poušti, když se ho Mojžíš zeptal: „Až se mě zeptají: ‚Jaké je jeho jméno?‘ co jim mám odpovědět?“ Bůh řekl: „Jsem, který jsem“ (Ex 3,13–14). Zatímco my někdy musíme říkat: „jsem muž“, „jsem žena“ – a různými způsoby upřesňovat, kým jsme –, Bůh prostě „JE“. Proto lze říci, že výrok „Jsem, který jsem“ je filozofickým jménem, které se Bohu určitým způsobem přizpůsobuje.

Ve své velkorysé shovívavosti se však Bůh Syn vtělil, aby nás spasil: je pravý Bůh a pravý člověk. A jako takový „dostal jméno Ježíš“ (Lk 2,21), které mu dali jeho rodiče. „Ješua“ znamená „Bůh je spása“. Zde máme jméno – Nejsvětější jméno Ježíš –, které si zaslouží veškerou úctu a naprostý respekt. Na to upozorňuje i druhé přikázání Božího zákona… A právě tomu nás učí i sám Ježíš: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé…“

Milí přátelé Božího slova a misií, přejeme vám požehnaný a krásný den!