ZAMYŠLENÍ NA PAMÁTKU PANNY MARIE, KRÁLOVNY

Evangelium:

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají `mistře‘. Vy však si nedávejte říkat `mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec‘, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat `učitel‘, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Mt 23, 1-12)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes nás Ježíš Kristus znovu volá k pokoře — zve nás, abychom zaujali své pravé místo: „Nedávejte si říkat ‚Mistře‘ (…); nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘ (…); ani si nedávejte říkat ‚učiteli‘“ (Mt 23,8–10). Než si budeme nárokovat všechny tyto tituly, děkujme Bohu za všechno, co máme a co jsme od něho přijali.

Jak říká svatý Pavel: „Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?“ (1 Kor 4,7). Když si tedy uvědomíme, že jsme jednali správně, bude dobré opakovat: „Jsme služebníci neužiteční; udělali jsme jen to, co jsme byli povinni udělat“ (Lk 17,10).

Moderní člověk trpí politováníhodnou ztrátou paměti: žijeme a jednáme, jako bychom sami byli původci života a tvůrci světa. V tomto ohledu je obdivuhodný Aristotelés. Ve své přirozené teologii neznal pojem „stvoření“ — pojem, který byl tehdy znám pouze skrze Boží zjevení —, ale přinejmenším chápal, že tento svět závisí na Božství, na „nezapříčiněné Příčině“.

Svatý Jan Pavel II. nás vybízí, abychom uchovávali paměť na dluh, který máme vůči svému Bohu: „Člověk má ctít Stvořitele tím, že mu v díkůvzdání a chvále obětuje všechno, co od něho přijal. Člověk nesmí ztratit smysl pro tento dluh, který jako jediný ze všech pozemských skutečností dokáže rozpoznat.“

Uvažujeme-li dále o nadpřirozeném životě, naše spolupráce — Bůh neučiní nic bez našeho svolení, bez našeho úsilí! — spočívá v tom, že nebudeme bránit působení Ducha svatého: necháme Boha jednat. Svatost si „nevyrábíme“ sami, ale je nám darována tím, který je Mistrem, Otcem a Vůdcem.

Jestliže se přesto domníváme, že něčím jsme a něco máme, snažme se to dát do služby druhým: „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem“ (Mt 23,11).

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Co může být ubožejšího než učitel, u něhož záchrana jeho žáků nespočívá v tom, aby dbali na jeho život? Naše skutky je přesvědčí dříve než jakákoli řeč.“ (sv. Jan Zlatoústý)

• „Skutečná novost Nového zákona nespočívá ani tak v nových myšlenkách jako spíše v samotné postavě Krista, který dává těmto pojmům tělo a krev — nebývalý realismus.“ (papež Benedikt XVI.)

• „Ježíš nám dává příklad svatosti v každodenním životě rodiny a práce svou poslušností vůči Marii a Josefovi, stejně jako svou pokornou prací během dlouhých let v Nazaretě.“ (Katechismus katolické církve, čl. 564)