ZAMYŠLENÍ NA PAMÁTKU SV. ATANÁŠE, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE

Evangelium:

Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, pravím vám: Nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka. Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. (Mt 10,22-25a)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes slavíme svatého Atanáše z Alexandrie, jednoho z nejvýznamnějších církevních otců. Již jako mladík se účastnil Nicejského koncilu v roku 325, vůbec prvního z ekumenických koncilů. Právě tam vzniklo „Vyznání víry“, které se recituje o nedělích a svátcích při mši svaté. V té době alexandrijský kazatel a kněz Arius šířil nauku, podle níž Kristus není pravý Bůh, ale jakýsi „stvořený bůh“, něco mezi Bohem a člověkem. Snažil se tajemství vtělení vysvětlit čistě rozumově. Ve skutečnosti tím ale Boha člověku spíše vzdaloval – protože kdyby Kristus nebyl skutečně Bůh, nemohl by nás s Bohem plně spojit.

Proti tomu vystoupil Atanáš jako horlivý obhájce víry, že Ježíš je opravdu Bůh, který se stal člověkem. Ne nějaký „menší“ bůh, ale plně Boží Syn. Nicejský koncil proto použil výraz, že Syn je „jedné podstaty“ („homoúsios“, soupodstatný) s Otcem. Jednoduše řečeno: Ježíš není Bohu jen podobný – On je skutečně Bůh.

Avšak „ariánská krize, o níž se mělo za to, že byla v Niceji vyřešena, přetrvávala ještě po desetiletí a byla provázena složitými událostmi a bolestnými rozděleními v církvi“ (Benedikt XVI.). V této situaci musel Atanáš – biskup Alexandrie od roku 328 – pětkrát uprchnout ze svého města. Tak se na něm naplnila slova Mistra: Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno (…). Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného (Mt 10,22–23). Atanáš pro svou víru trpěl a strávil celkem sedmnáct let v exilu.

Přesto tato léta přinesla křesťanské víře velký užitek: Atanáš měl příležitost šířit na Západě – v Trevíru a později v Římě – nicejskou nauku, stejně jako ideál mnišství, který v Egyptě založil a vedl jeho přítel Antonín Veliký. Byla to léta prozřetelnosti – Bůh ví lépe. Vždyť „žák není nad svého učitele“ (Mt 10,24).