Evangelium:
Ježíš předložil zástupům jiné podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: „Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?“ On jim odpověděl: „To udělal nepřítel.“ A služebníci mu řekli: „Máme jít a (plevel) sesbírat?“ On však řekl: „Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“ (Mt 13, 24-30)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnešní evangelium mluví o štěstí. Touha být šťastný je jistě všeobecným přáním všech lidí. Kdybychom se kohokoli zeptali: „Chceš být šťastný?“, odpověď by byla vždy stejná: „Ano, chci.“ Zato však nepanuje shoda v tom, v čem skutečné štěstí spočívá. Na různých místech však Ježíš mluví o pravém štěstí a o tom, kde ho hledat. V dnešním evangeliu opakuje, že štěstí spočívá v tom, když člověk vidí jeho samotného a slyší jeho slova, neboť s jeho příchodem nastaly poslední časy (srov. Žid 1,1–2); natolik, že už jen při pohledu na jeho osobu lze mluvit o době „před“ a „po“ něm.
Aby se mohl připravit nový čas, musel Bůh použít lidských prostředků: aby se stal součástí našich dějin, potřeboval Syn matku — a touto matkou je Maria. Blahoslavená Panna zase potřebovala rodiče, kterými byli Jáchym a Anna. Aniž by to tušili, stali se prarodiči Mesiáše. Slovy svatého Pavla v listu Efesanům (1,9–10) by mohli říci: „seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.“
Svatý Jan Damašský právem blahopřeje této požehnané dvojici slovy: „Jáchyme a Anno, jak jste požehnaní a neposkvrnění! Podle plodu, který jste zrodili, budete známi.“ Jak šťastní musejí být rodiče, kteří mohou pozorovat věrnost svých dětí a být vděční za jejich štědrost, díky níž se jim dostalo lidského a křesťanského života. A jak šťastné jsou i děti, kterým se dostalo poznání Ježíše Krista, protože od svých rodičů přijaly křesťanskou výchovu a příklad rodinného života v modlitbě.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
