ZAMYŠLENÍ NA PAMÁTKU SV. JANA XXIII., PAPEŽE

Evangelium:

Jednou povstal jeden znalec Zákona, aby ho přivedl do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto.Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho.Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.’Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10,25-37)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes slavíme památku svatého papeže Jana XXIII., který patřil od svých čtrnácti let k Sekulárnímu františkánskému řádu (SFO). Jeho život byl dlouhou cestou, jež začala v jednoduchosti selské rodiny: nejprve jako bohoslovec, dále jako kněz, biskupský sekretář, duchovní vůdce a profesor církevních dějin v semináři, diplomat, kardinál, nuncius papeže Pia XII. ve Francii, papež a iniciátor Druhého vatikánského koncilu. Na této cestě byl především pastýřem podle Božího srdce, „který voní po ovcích“, jak říkal papež František. Patřil k těm, kteří – jak připomíná dnešní evangelium – „neprošli kolem lhostejně“ (srov. Lk 10,31–32), když viděli člověka zbitého lupiči, opuštěného na kraji cesty a odloženého na okraj lidství. Jan XXIII. byl pastýřem, který se vydal do služeb těm, kdo žijí na periferiích, jak se opět vyjádřil papež František.

Ježíš dnes vyslovuje tvrdou kritiku vůči lidem z církevního prostředí – knězi a levitovi –, kteří nesešli ze své cesty, aby pomohli nešťastníkovi, protože se domnívali, že již naplňují svou službu v chrámě, a to jim stačí, takže není třeba starat se o druhé. Naproti tomu v podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš ukazuje, kdo je opravdovým „bližním“ svého bratra. Právě když se přiblížíme k tomu, kdo je vzdálený či odlišný, stáváme se bližními. Ježíš chválí ty, kteří dovedou přistoupit a přiblížit se druhým. Osoba svatého Jana XXIII. je v tomto ohledu vynikajícím vzorem: tyto zapomenuté bratry neviděl jako vyvržence, ale prostě jako bratry. Opakoval často: „Přistupme k sobě, poznejme se, milujme se, a pak odpovíme na Ježíšovu modlitbu: ať všichni jsou jedno.“

Když rozjímáme evangelium tohoto dne, jistě nám Ježíš říká také: „Jdi a stejně jednej i ty!“ (Lk 10,37).