Evangelium:
(Ježíš) začal opět učit u moře. Shromáždil se u něho velký zástup. Vstoupil proto na loď na moři a posadil se. Celý zástup stál u moře na břehu. Učil je mnoho v podobenstvích a ve svém učení jim řekl: „Slyšte! (Jeden) rozsévač vyšel rozsévat.A jak rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali ho. Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo mnoho prsti; hned sice vyklíčilo, protože neleželo v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo ho, takže uschlo, protože nezapustilo kořeny. Jiné zrno padlo do trní; trní vzešlo a udusilo ho, takže nepřineslo plody. Jiné však padlo na dobrou půdu, vzešlo, rostlo a přineslo užitek: některé třicetinásobný, jiné šedesátinásobný, jiné stonásobný.“ A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Když byl (později) sám, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, (jaký smysl mají) podobenství. A řekl jim: „Nerozumíte tomu podobenství? Jak pak chcete porozumět všem ostatním podobenstvím? Rozsévač rozsévá slovo. Těmi na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, (se rozumějí) ti, kteří ho slyší, ale hned přijde satan a obere je o slovo do nich zaseté. (Podobně je tomu) u těch, kde se rozsévá na skalnatou půdu: když to slovo slyší, hned ho s radostí přijmou, ale nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají.U jiných se rozsévá do trní: ti slovo slyší, ale světské starosti, záliba v bohatství a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Těmi pak, u nichž je zaseto do dobré půdy, (se rozumějí) ti, kteří slovo slyší a přijímají a přinášejí užitek: třicetinásobný, šedesátinásobný i stonásobný.“ (Mk 4,1-10.13-20)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes slavíme památku jednoho z největších rozsévačů Božího slova v dějinách církve: svatého Jana Zlatoústého nebo také Chrysostoma (žil asi mezi lety 347–407), tedy „Jana se zlatými ústy“ – jak zní doslovný význam jeho přezdívky, dané pro vznešenost a lesk jeho výmluvnosti při hlásání křesťanské nauky. „Hle, rozsévač vyšel rozsévat“ (Mk 4,3) – celé Janovo působení, nejprve jako diakona a presbytera v Antiochii a poté jako biskupa v Konstantinopoli, bylo neúnavným rozséváním Božího slova, skrze které vyučoval pravdám víry. Jeho kázání vyvolávala mezi posluchači velmi odlišné reakce – jako by šlo o různé světy: někteří se obraceli a přijímali víru, jiní se bouřili a odmítali. Obzvláště silný odpor vůči němu měla císařovna Eudoxia, a to kvůli jeho neustálé kritice okázalého přepychu císařského dvora, zatímco většina obyvatel města žila – pokud ne přímo v bídě – pak alespoň ve značné chudobě. Svatý Jan Zlatoústý se stal jedním z obránců evangelijní spravedlnosti, která položila základy sociální nauky církve. Byl pastýřem periferií – jak by řekl papež František – „s vůní ovcí“, který tuto vůni uměl proměnit ve sladkou vůni Kristovu. Učil věřící, že Krista lze nalézt jak v liturgii, tak ve službě chudým: „Ten, který řekl: ‚Toto je mé tělo‘, a svým slovem zpřítomnil to, co říkal, také řekl: ‚Byl jsem hladový a dali jste mi najíst‘.“ A sám to žil. „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (Mk 4,9) – v našem naslouchání a nesení ovoce nám velmi pomůže následovat svědectví těch, kdo nás na cestě víry předešli – jako svatý Jan Zlatoústý.
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
- Mnoho slov by nebylo třeba, kdyby naše skutky pravdivě vydávaly svědectví. (sv. Jan Zlatoústý)
- Svatý Jan Zlatoústý znovu potvrdil, že Bůh každého člověka miluje nekonečnou láskou a že proto touží po spáse každého z nás. (Benedikt XVI.)
- Bůh mluví k člověku svým slovem. A právě slovy pronášenými v duchu anebo nahlas naše modlitba nabývá konkrétní formy. Ale nejdůležitější věcí přitom je, aby srdce bylo sjednoceno s tím, k němuž mluvíme. „Vyslyšení naší modlitby nezávisí na množství slov, nýbrž na horlivosti našich duší.“ (KKC, par. 2700)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
