ZAMYŠLENÍ NA PÁTEK PO 4. NEDĚLI VELIKONOČNÍ

Evangelium:

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,1-6)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, v pátek 4. velikonočního týdne, nás Ježíš vyzývá, abychom zůstali klidní. Klid a radost plynou hladce jako řeka pokoje z jeho vzkříšeného Srdce k našemu, omráčenému a neklidnému, tak často otřesenému činností stejně hektickou jako marnou. Naše doba je plná rozruchu, neklidu a stresu. Časy, v nichž otec lži nakazil rozum člověka tím, že ho přiměl nazývat to, co je zlé, dobrým a co je dobré, aby světlo vydával za tmu a tmu za světlo, aby do jeho duše zasel palčivou pochybnost a skepsi, která zabíjí sebemenší stopu naděje pohledu na horizont plnosti, který ovšem svět přes všechnu svou pomíjející krásu nemá a ani nemůže dát. Plody tohoto ďábelského podniku jsou zřejmé. Jakmile mezi tolika muži a ženami převládne „ne-smysl“ a ztráta transcendence, zjistí, že nejen zapomněli na svou cestu, ale že ji také ztratili, protože předtím zapomněli na cestu s velkým C. Války, nejrůznější druhy násilí, nepřátelství a sobectví směrem k lidskému životu (kontrola porodnosti, potraty, eutanazie…), rozvrácené rodiny, mládež bez cíle, a tak dále a tak dále, tvoří velkou lež, o kterou se opírá smutné lešení takzvané společnosti „pokroku“. Uprostřed toho všeho Ježíš, Kníže pokoje, se svou nekonečnou mírností opakuje všem lidem dobré vůle: „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte také ve mne.“ (J 14,1). Po pravici Otce čeká s nadějí na okamžik, kdy nás bude mít po svém boku, „abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (J 14,3). My už víme, kde je cesta. Díky milosti známe cestu vedoucí k Otci, v jehož domě je mnoho příbytků. V nebi je pro nás připraveno místo, které zůstane navždy prázdné, pokud ho neobsadíme. Přibližme se tedy bez jakéhokoli strachu a s neomezenou důvěrou k Tomu, který je jedinou Cestou, Pravdou a plností Života.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

„Miluješ-li ho, následuj ho. Ptáš se, jakou cestou?“ „Já jsem cesta, já jsem pravda, já jsem život“. Zůstal u Otce, pravda a život, oblékl si tělo a stal se cestou.“ (sv. Augustin)

„Místo“, které Ježíš odchází připravit, je v „domě Otce“; tam bude moci být učedník s Mistrem po celou věčnost a podílet se na jeho radosti. Tam vede jen jedna cesta: Kristus. (sv. Jan Pavel II.)

„Víra v něho uvádí učedníky do poznání Otce, protože Ježíš je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Víra nese své ovoce v lásce: zachovávat jeho slovo, jeho přikázání, zůstávat s ním v Otci (…)“ (Katechismus katolické církve, č. 2614)

Modlitba Společnosti Božího Slova:

Čtvrthodinová modlitba

Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.

Vzývání patronů Společnosti Božího Slova

Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevÍry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.