Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA PONDĚLÍ 33. TÝDNE V LITURGICKÉM MEZIDOBÍ

Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Slyšel, že jde kolem zástup, a ptal se, co to znamená. Pověděli mu, že tudy prochází Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli napřed, ho okřikovali, aby mlčel. On však ještě víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a poručil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ Ihned začal vidět; velebil Boha a šel za ním. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Lk 18,35-43

Zamyšlení:

Ježíš směřuje do Jeruzaléma, cíli své životní pouti. A tu se setkává s někým, kdo je na okraji – na okraji cesty, na okraji společnosti, na okraji Ježíšovy cesty k naplnění poslání od Otce. Ten slepec nemá moc šancí, je existenčně odkázán na druhé, není ani s to rozpoznat, co se kolem něj děje. V Lukášově podání nemá ani jméno. Veškerou svou naději upne k Ježíšovi, o němž se nejspíš leccos doslechl. Dovolává se ho vznešeným mesiánským titulem, když ho označuje za syna Davidova. Svým křikem je obtížný a nepříjemný, zástupy, které jdou s Ježíšem, protože jsou senzacechtivé a chtějí se svézt s jeho proslulostí, se slepce snaží umlčet, protože jim překáží, zdržuje v cestě. Slepec se ovšem nedá a Ježíš ho dobře slyší a reaguje, klidně se zdrží. Když jej k němu přivedou, tak mu klade zásadní otázku, jež ukotvuje vztah: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Vyjadřuje tím, že vstupuje do jeho situace, že ji bere vážně, že ji bere za svou. Slepec je natolik osloven, že je schopen formulovat to, co možná na začátku neměl v úmyslu (možná chtěl původně především almužnu a sliboval si, že by mohla být velká), k čemu nejspíš neměl ani odvahu. „Pane, ať vidím!“ Uzdravit slepého člověka, aby viděl – to bylo nad možnosti kohokoliv. Ti okolostojící asi strnuli nad smělostí takového přání. Vyslovit takové přání vyjadřovalo odvahu a důvěru. Ježíš je proměňuje ve skutečnost a odkazuje na vztah, který se vytvořil – na víru. Onen slepec tedy prohlédl, nejen fyzicky, ale i duchovně, a rozhodl se pro cestu následování. A dav si uvědomil, co se stalo. Uzdravovat slepé bylo naplněním mesiánského zaslíbení, jak je formuloval prorok Izajáš. Proto vzdal chválu. I dav se proměnil – z onoho netrpělivého zástupu se stává lid Boží.

Ježíš vstupuje do situace toho, kdo se na něj obrací s důvěrou, a to především s cílem proměnit člověka v jeho vztahu k Bohu. Zároveň ukazuje, jak je třeba se dívat a nepřehlížet ty, co jsou na okraji – na okraji naší pozornosti. A nemusí jít vždy o asociály, žebráky a lidi s handicapem. Leckdy jsou jimi lidé, které na okraj vylučujeme my, protože nám nesedí, protože nás zdržují, protože nám jsou nepříjemní. Máme tak šanci jednat jako Ježíš a otevřít takovému člověku cestu k následování.

Text připravila: Doc. PhDr. Mireia Ryšková, Dr. Theol.

katedra biblických věd