Čtení z evangelia podle Jana
Lidé, kteří zůstali na protějším břehu moře, si všimli, že tam byl jenom jediný člun a že Ježíš zároveň se svými učedníky na loď nevstoupil, ale že učedníci odjeli sami. Přijely jiné čluny z Tiberiady blízko k místu, kde lidé jedli chléb, nad kterým Pán vzdal díky. Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou (na břehu), nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ (Jan 6,22-29)
Zamyšlení:
Lidé, kteří byli svědky Ježíšových mocných činů a chtěli ho učinit králem, vnímají jeho mimořádnost a sílu, a proto ho hledají, proto si nelení za ním jet. Ježíš si nedělá přílišné iluze o jejich motivaci ho následovat, ho najít, a to jim také na rovinu říká. Avšak nejde mu o to, aby je usvědčil, káral, nýbrž celou situaci využívá k tomu, aby jim otevřel oči pro to, co je za viditelnou realitou, pro působení Boží. Aby toho byli schopni, je třeba v něho uvěřit jako toho, kdo je poslán Otcem, kdo reprezentuje jeho vůli. Tento úryvek je úvodem k zásadní Ježíšově řeči o chlebu (těle) a krvi, o nutnosti jíst jeho tělo a pít jeho krev, což vedlo k rozkolu mezi jeho posluchači a učedníky.
Víra je tu označena za skutek Boží, tedy za skutek, který je v souladu s Boží vůlí a v němž je zároveň přítomen Bůh svou mocí. Uvěřit v Ježíše neznamená formální příslušnost k nějaké skupině, církvi, nýbrž činy v síle víry. To nejsou nadobyčejné skutky, zázraky, nýbrž konání toho, co dělal Ježíš ve prospěch lidí, co Bůh konal skrze něho. Člověk se samozřejmě musí starat o pomíjející pokrm, tedy o zajištění své vezdejší existence, ale to není cílem jeho života, nýbrž nástrojem k tomu, aby žil i jinou skutečností. Ten pokrm k věčnému životu je Ježíšovým darem. Chápat víru jako dar a být za ni vděčni nám už není úplně běžné.
Zamýšlení připravila Mireia Ryšková
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
