ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 10. LEDNA

Evangelium:

Ježíš odešel se svými učedníky do judské země. Tam s nimi pobýval a křtil. Ale i Jan křtil v Ainonu blízko Salimu, protože tam bylo hodně vody, a lidé přicházeli a dávali se křtít. Jan totiž ještě nebyl uvržen do žaláře. Tu mezi Janovými učedníky a (nějakým) židem vznikl spor o očišťování. Přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl na druhém břehu Jordánu u tebe a o kterém jsi vydal svědectví, on sám křtí a všichni jdou k němu!“ Jan odpověděl: „Nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z nebe. Vy sami mi musíte dosvědčit, že jsem řekl: ‚Já nejsem Mesiáš, jsem poslán před ním.‘ Ženich je ten, kdo má nevěstu; ale přítel ženichův, který je s ním a slyší ho, srdečně se raduje z ženichova hlasu. A tak je má radost dovršena. On musí růst, já však se menšit. (Jn 3,22-30)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes jsme překvapeni, když vidíme Ježíše i Jana, jak křtí „bok po boku“. Říkáme „bok po boku“, ačkoli… ve skutečnosti je to jen zdání, protože Jan Křtitel nás odkazuje k Ježíši, který je Mesiášem, „novým Mojžíšem“, dlouho očekávaným Prorokem, tím, který přichází, aby nám přinesl Boha. „Co přinesl on [Ježíš]? Odpověď je velmi jednoduchá: Boha. Přinesl Boha“ (Benedikt XVI.).

Jan proto bezprostředně vyjadřuje podstatu křtu: jde skutečně o očištění, ale „liší se od obvyklých náboženských omývání“, která se tehdy konala, a – jak zdůraznil papež Benedikt – „musí být viditelným vyvrcholením obratu, který navždy určuje nový způsob života“. Křesťanský křest tak představuje radikální proměnu, vyjádřenou obrazem nového zrození. Nový začátek života.

Ano, očištění – avšak takové, které znamená svléknout „starého člověka“, zemřít sám sobě a – z Boží milosti – zrodit se k docela novému životu: k životu Božímu, k něčemu, co „nikdo nemůže přijmout, není-li mu to dáno z nebe“ (Jan 3,27). Druhý oranžský koncil nás učí, že „milovat Boha je zcela Božím darem. On, který miluje, i když není milován, dovolil, aby byl milován. Jsme milováni, i když se mu nelíbíme, aby nám bylo dáno, čím se mu můžeme líbit.“

Z toho plyne náš celoživotní úkol posvěcení: růst v hluboké pokoře, otevřít se Boží vůli pro nás a nechat se jím vést. Není tak důležité to, co mohu učinit já, jako to, aby On vedl mne: „On musí růst, já se menšit“ (Jan 3,30). A čím více se naše radost naplní, tím více se sami staneme „ne-hmotnými“ a tím blíže bude Ženich našemu srdci i našim skutkům.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu

„Je třeba, aby Kristus v tobě rostl, abys postupoval v jeho poznání a lásce k němu: neboť čím více ho poznáváš a miluješ, tím více v tobě roste.“ (sv. Tomáš Akvinský)

„Konečně se znovu objevil prorok a jeho život ho jako takového jasně označoval. Boží ruka znovu zřetelně vstoupila do dějin. Jan křtí vodou, ale ten, kdo je větší a který bude křtít Duchem svatým, už stojí přede dveřmi.“ (papež Benedikt XVI.)

„Kristus, Boží Syn, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto.“ (Katechismus katolické církve, čl. 65)